Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Tady je jedna z těch kratších částí. Má to jen něco málo přes stránku. Beta-readu se ujala Mary Beth.

Část šestá - Brumbál

 

Beth se vydrápala z postele s pocitem, že její tělo není tak úplně její. Po tom včerejším nedobrovolném tělocviku ji bolela i místa, o kterých doteď netušila, že je má.

„Kdybych nevěděla, že si tě tam nechal zrovna Snape, řekla bych, že máš za sebou pěkně divokou noc," dobírala si ji Hana, když viděla, jak se mátožně hrabe z postele. Beth ji počastovala znechuceným pohledem. Na víc neměla energii. Připadala si, jako by přes ni přeběhlo stádo koní. Aby toho nebylo málo, sotva vystrčila nos z věže, odchytila ji profesorka McGonagallová a poslala ji za ředitelem. Jen jí nějak zapomněla říct heslo, tak tu teď stála před chrličem, zkoušela jednu sladkost za druhou a připadala si jako idiot.

„Medový medvídek," ozvalo se za ní chladně, když už začínala být zoufalá. Beth se polekaně otočila. Koukala přímo do očí profesora Snapea.

„Děkuji pane, profesorka McGonagallová mě sem poslala a nějak mi zapomněla říct heslo," vysvětlila a pokoušela se nevypadat tak blbě, jak blbě se cítila. Severus nepovažoval za nutné se k tomu jakkoli vyjadřovat a beze slova odvlál chodbou pryč. Beth si oddechla a vystoupala po schodech do ředitelny.

„Á, vidím, že vás Minerva našla. Posaďte se," pokynul jí ředitel k jednomu z křesel naproti svému stolu. „Včera večer mi pro vás přišel dopis z Ministerstva. Domníval jsem se, že si ho budete chtít přečíst co nejdříve," usmál se na ni zpoza půlměsíčkových brýlí a podal jí nehezky hnědou úřední obálku opatřenou pečetí Ministerstva. Beth ji mírně nervózní otevřela.

 

Ministerstvo kouzel - Odbor pro rodinu

Haleovo náměstí 12, Londýn

 

Vážená slečno Lewisová,

v reakci na Vaši žádost ze dne 2. 10. 2009 ve věci pomoci v pátrání po Vašich biologických rodičích, náš odbor posoudil oprávněnost vaší žádosti a dospěl k následujícímu:

1.         Vzhledem k magickému potenciálu, kterým disponujete, náš odbor usuzuje, že minimálně jeden z vašich rodičů musí pocházet z kouzelnické rodiny. Šance, že by se jednalo o mudly, v jejichž rodině se magie předávala pouze latentně, je mizivá.

2.         Podle vámi uvedeného věku jste se narodila v roce 1990, což spadá do období první války s Tím, jehož nejmenujeme, tudíž je náš odbor oprávněn se vaší záležitostí zabývat.

Pokud si přejete, abychom se pokusili Vaše biologické rodiče vypátrat, potřebujeme následující informace (stačí kopie dokumentů, pokud něco z toho poskytnout nemůžete, není to důvod pro neposkytnutí pomoci):

1.                 rodný list

2.                 dokumenty o adopci

3.                 jména adoptivních rodičů včetně prostředních a rodného příjmení matky, místa a data jejich narození

4.                 pokud se vaše rodina stěhovala, tak seznam míst, kde jste žili

5.                 další informace, které považujete za relevantní

 

S pozdravem

                                                         Matylda Greenhoppová

                                                         Odbor pro rodinu

                                                         Ministerstvo kouzel

                                                         Londýn

 

„Bude pro vás problém tyto dokumenty obstarat?" vytrhl ji ze zamyšlení ředitelův hlas. Ani si neuvědomila, že celý dopis přečetla nahlas.

„Ne. Až pojedu na Vánoce domů, vyhledám je a odešlu," odpověděla nepřítomně.

„Nebylo by rychlejší požádat rodiče, aby vám je poslali?"

„Ne. Rodiče zemřeli loni o prázdninách při autonehodě. Žiji teď u tety. Ona sice děti ani manžela nemá, ale je hodně rodinně založená. O tomhle neví. Nechci, aby si mojí snahu zjistit, kdo jsem, vykládala jako nevděk vůči své sestře a jejímu manželovi," vysvětlila mu Elizabeth svoje pohnutky.

„Nemyslím si, že je správné to před ní tajit. Co když na Ministerstvu uspějí? Co si od toho vlastně slibujete? Měla byste počítat s možností, že i když vaše rodiče najdou, na stávajícím stavu věci se nic nezmění," oponoval jí ředitel.

„Nehodlám to před ní tajit, jen bych jí to ráda řekla osobně. Když jsem se bez téhle informace obešla šestnáct let, obejdu se bez ní i o další dva měsíce déle. A nebojte. Nehodlám se nikam nikomu vnucovat. Jen chci vědět, proč mě dali k adopci. I kdyby oba měli vlastní rodiny s kupou dětí, nezabije je říct mi, nebo mi spíš odepsat například: Bylo nám sedmnáct a na tu zodpovědnost jsme se necítili nebo dítě jsme nechtěli… Nehodlám jim ničit život, jen chci vědět, kdo byli a proč se mě vzdali. Myslím, že na tohle právo mám."

„Abych byl upřímný, uklidnilo mě slyšet, že o tom přemýšlíte takhle."

„Měla jsem hezké dětství. Možná, že kdybych vymetala jeden dětský domov za druhým nebo skončila u někoho, kdo by byl zlý, tehdy bych možná měla potřebu jim to svým způsobem vrátit, ale Tamara s Frankem byli skvělí rodiče. Možná lepší, než by byli ti skuteční. Nic po nich nechci. Nic, kromě odpovědi na otázky kdo a proč."

„To chápu. Každý chce vědět, kdo je a kam patří. Jsem si jistý, že Ministerstvo udělá, co bude v jeho silách. Během obou válek bylo rozděleno mnoho rodin. Proto Ministerstvo zřídilo tento odbor a musím říct, že je dobrý v tom, co dělá. Pokud to bude v mé moci, rád vám i jim pomůžu," slíbil jí Brumbál.

„Děkuji. Můžu jít?"


Pokračování

15.03.2011 15:48:56
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one