Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Protože se beta snažila, vy jste pilně komentovali a já včera dala první z pěti zkoušek, tak vám sem dávám další část povídky. Beta-readu se ujala Mary Beth.

Část pátá - Soubojnický klub

 

„Lewisová, vy nikam nespěchejte," zkazil jí radost Snape, když konečně skončila ta úmorně dlouhá dvouhodinovka, vyhrazená soubojnickému klubu. Profesor obrany byl nemocný a tak to měl dnes na povel jen Snape. Nechápala, jak jeho hlasivky můžou ještě vůbec vydávat jiný zvuk, než zoufalé sípání.

„Ano, pane," otočila se sklesle.

„Opravte mne, pokud se mýlím, ale domnívám se, že jsem váš postoj opravoval minulou hodinu, předminulou a vlastně mám takový dojem, že se vám správný postoj při souboji snažím vtlouct do hlavy každou hodinu od začátku roku," pronesl chladně. Beth svěsila ramena. Tušila, že to sebevědomí, které získala na dnešní hodině lektvarů, jí moc dlouho nevydrží.  

 

Snape vpadl do třídy s razancí hurikánu. Od pohledu byl pěkně nabroušený.

„Jedno výborně, dvě přijatelně, čtyři mizerné, pět hrozných a tři trollové," zasyčel. Vztekle mrštil štosem pergamenů po nejbližším studentovi. „Rozdat!" Celá třída se přikrčila v lavicích. Takhle vzteklého Snapea už dlouho neviděli.

„Těch dvanáct mizerných, hrozných a trollů očekávám zítra v osm zde, aby si odpykali školní trest. Pokud se takhle plánujete i nadále připravovat na mé hodiny, vřele vám doporučuji zvednout se a vypadnout z mé třídy. Zkoušky OVCE nejsou NKÚ. Pokud si myslíte, že si vystačíte pouze s povinnou literaturou, jste na omylu. Učebnice je základ. Naprosté minimum toho, co máte umět. Vy v drtivé většině neumíte ani to. Pane Parksi, pokud je slovo paralýza to jediné, co jste schopný napsat jako odpověď na otázku, jaké jsou vlastnosti asfodelu, měl byste vážně zvážit další setrvání zde. Slečno Learyová, až budete přidávat asfodel do lektvaru o teplotě 750C, ujistěte se, že jste jediná osoba v okruhu patnácti metrů. Myslím, že lékouzelníci ocení, když budou muset ze zdi seškrabovat pouze vás. Pane Thersi, až si budete nitrožilně aplikovat asfodel, zkontrolujte, že máte sepsanou závěť. Za ty tři minuty, co vydrží mozek bez kyslíku, to už nestihnete, nemluvě o tom, že během necelých deseti vteřin bude vaše tělo zcela paralyzováno. Slečno Maleská, první princip Hagentheovy teorie těkavých lektvarů nemá nic společného s výrobou kosmetiky, leda by výsledkem měl být parfém, který při přičichnutí přivodí okamžitou a bolestivou smrt. A nakonec, pokud chci něco popsat v bodech, znamená to, že chci stručné poznámky. Ne román o rozsahu Homérovy Odyssey," soptil dále Snape. „Vzhledem k vašim mimořádně mizerným výsledkům budeme psát podobné testy každou hodinu. Protože nehodlám znovu zvracet nad podobnou sbírkou naprostých blbostí, začneme s tím od první listopadové hodiny lektvarů." Třídou se ozvalo sborové zaúpění. Snape ho však zcela ignoroval. „Teď si nalistujte stranu tři sta padesát sedm a prostudujte si postup přípravy zneviditelňovacího lektvaru a do konce hodiny připravte základ tohoto lektvaru. POHYB!"

 

„Ano, pane, opravujete mi soubojový postoj každou hodinu," připustila neochotně.

„Lewisová, vaše jediné štěstí je, že je tento předmět hodnocen pouze klasifikačními stupni prospěl a neprospěl," povzdechl si Snape. „Vylezte si na žíněnku," nařídil. Beth ho poslechla, co taky jiného mohla dělat. Snape mávnutím hůlky vykouzlil černý šátek. „Dejte mi vaši hůlku a zavažte si tímhle oči," nařídil. Sledoval, jak bojovala s pokušením mu odporovat. Docela to chápal, on by se na jejím místě taky zdráhal dát hůlku z ruky. Pokud by vynechal hodnocení jejích školních výsledků, dokázal by to, co o ní ví, shrnout do dvou až tří holých vět. Ona na tom, díky tomu dopisu, co se jí dostal do rukou, byla tak o dvě věty líp. Nedivil se, že není odvázaná z toho, být neozbrojená a navíc se zavázanýma očima v jedné místnosti s bývalým Smrtijedem.

„Lewisová, vážně si myslíte, že jsem takový idiot, abych vám něco udělal, když dalších šestadvacet lidí ví, že jste tu se mnou zůstala sama?" položil řečnickou otázku. Beth mu neochotně podala svojí hůlku, ale stále se zdráhala si zavázat oči. Snape netrpělivě podupal nohou. „Čím dřív si to nasadíte, tím dřív odejdete," povzbudil ji. Beth to vzdala, čím míň ho naštve, tím líp to pro ni dopadne... Snad. Zavázala si oči.

„Teď zaujměte tu svou verzi soubojnického postoje," nařídil jí hlas ze tmy. Bylo to zvláštní. Věděla, kde zhruba je, a přesto byla neskutečně nesvá, že ho nevidí. Elizabeth nakročila jednou nohou dopředu, pokrčila kolena, jednu ruku dala za záda a ruku, v které obvykle držela hůlku natáhla mírně pokrčenou před sebe. Vypadala jako šermíř při výpadu.

„Výborně. Kdybyste se učila šerm, váš mistr by vás bezpochyby pochválil," ozval se sarkasticky Snape. Měla dojem, že se hlas přesunul z její pravé strany přímo před ní. Najednou ji cosi udeřilo do hrudníku. Ve snaze udržet rovnováhu automaticky přenesla váhu na zadní nohu a druhou rychle přešlápla dozadu. Chtěla si sundat šátek z očí, ale profesor ji chytil za zápěstí a zabránil jí v tom. „Znovu!" nařídil. Vrátila se do postoje. Trochu se uklidnila. Získala alespoň hrubou představu o tom, co by mohlo následovat. 

„To, co mi tu předvádíte, je téměř ukázkový šermířský postoj. Když šermíř uniká výpadu, provede to couvnutím přesně tak, jako jste vy získala zpět rovnováhu. Když sám provádí výpad," další kouzlo ji udeřilo do zad a ona byla nucena udělat několik rychlých kroků vpřed, „vypadá to nějak takhle. Tento postoj umožňuje rychlý pohyb dopředu a dozadu. Ovšem čarodějovi je to na nic." Tentokrát ji kouzlo zasáhlo do boku a ona se rozplácla jak široká tak dlouhá na žíněnku. Bolestivě sykla, jak si o tu imitaci kůže spálila ruku, kterou se pokoušela zmírnit dopad.

„Sundejte si to!" nařídil a Beth si s úlevným vydechnutím stáhla z očí šátek. Zůstala ležet na zemi. Nějak se jí nechtělo drápat se na nohy, měla nepříjemný dojem, že její profesor ještě zdaleka neskončil.

„Rychlý pohyb vpřed a vzad je vám při kouzelnickém souboji stejně užitečný, jako hadovi ponožky. V životě jsem neviděl, že by někdo běžel kouzlu vstříc a ani neznám žádného idiota, který by se kouzlu pokusil utéct. Ne, že by měl sebemenší šanci na úspěch." Rukou jí naznačil, ať se kouká zvednout. „Pokud se při souboji potřebujete někam pohnout, je to do strany. Jak určitě víte, mnoho útočných kouzel má jen poměrně malý prostor, v kterém působí." Na to provedl dva elegantní švihy hůlkou a lev vyobrazený na tapisérii nad krbem přišel o obě oči. Zbyly po nich dvě úhledné černé díry. „Takovému kouzlu můžete uhnout rychlým, zdůrazňuji rychlým ukročením stranou, což váš postoj neumožňuje."

„Ano, pane," pípla.

„Tak proč v něm pokaždé skončíte?"

„Já nevím, pane. Když na to myslím, tak stojím správně, ale když začneme kouzlit a já místo toho, abych se soustředila na to, kde mám nohy, přemýšlím o kouzlech, tak v něm vždycky skončím," povzdechla si nešťastně.

„Vy jste z mudlovské rodiny, že ano?" zeptal se najednou.

„A - ano," zakoktala zmatená náhlou změnou tématu.

„Viděla jste někdy nějaký historický film, kde by byl souboj?"

„Ano, pane," překvapilo ji, že Snape, zapřísáhlý kouzelník, ví o tom, že existuje něco jako film. „Šermířské souboje se tam objevují dost často."

„Měl jsem na mysli spíš souboj na pistole," upřesnil otázku.

„Ne, pane."

„Škoda. Měla byste to o prázdninách napravit. Zkuste třeba nějaké zpracování Evžena Oněgina nebo Bondarčukovu Vojnu a mír," doporučil jí profesor. „Teď si stoupněte na druhý konec pódia. Představte si, že nás čeká souboj na pistole a zkuste vymyslet, jak si stoupnout, abyste minimalizovala možnost, že se trefím," vyzval ji. Beth došla na určené místo, ale to byl asi jediný z pokynů, s kterým si věděla rady.  Snape ji chvilku sledoval, jak tam bezradně stojí.

„Tak trochu přemýšlejte. Představte si, že na vás mířím pistolí. Jak maximalizujete svoje šance na přežití?"

„Nevyzvu vás na souboj, pane," řekla dřív, než se stihla zarazit.

„Bezesporu ideální řešení, ale když už jste tuhle chybu udělala?" nedal se odbýt. Po pár minutách, kdy mohl téměř vidět, jak jí to v hlavě šrotuje, se dočkal více méně správného postoje. Stála k němu otočená bokem, ruku s hůlkou namířenou na něj.

„Teď ruku s hůlkou trochu pokrčte, nohy nemějte v zákrytu, pravou trochu zakročte, levou předkročte. Ano. Mírně pokrčit. Teď máte přímo učebnicový kouzelnický soubojnický postoj," oznámil jí. „Minimalizujete tak svou plochu a máte ideální výchozí postavení pro rychlé uhnutí kletbě. Takže si to vyzkoušíme v praxi. Obranná kouzla použijete jen, pokud se kouzlu nebude možné vyhnout. Jasné?"

„Ano, pane," odpověděla.

„Tak začneme."

O necelou hodinu a půl později ležela na žíněnce, lapala po dechu a byla úplně, ale úplně vyčerpaná. Snape na ni metal jedno kouzlo za druhým. Jen co rychle uskočila jednomu, už na její novou pozici mířilo jiné. Občas tahle „úzká" kouzla prostřídal nějakým plošným. Několikrát ho nezaznamenala včas a prolétla se vzduchem. Nabíhala jí úctyhodná sbírka modřin a cítila se, jako by právě uběhla maratón. Po fyzické stránce byla úplně na dně, ale cítila, že kdyby teď měla kouzlit a nevadilo by, že přitom leží na zemi, zvládla by těch kouzel ještě dost. Ono to uhýbání bude v boji dost užitečné. Každý nevykouzlený štít znamená ušetřenou sílu na další kouzlo. Navíc si byla absolutně jistá, že jí už postavení nebude muset nikdy opravovat. Při představě, že by tohle měla absolvovat ještě jednou, se jí dělalo zle. Snape, který na ni za poslední hodinu a půl poslal tak tři sta kouzel, naproti tomu nevypadal vůbec unaveně, ani magicky. Jako by jich na ni poslal jen pár. Musel být zatraceně silný čaroděj, když se na něm poslední hodiny vůbec nepodepsaly.

„Za deset minut je večerka," pronesl konverzačním tónem, než opravil tapiserii se lvem a proplul dveřmi, nechávaje ji sotva popadající dech ležet na zemi.


Pokračování

15.03.2011 15:45:10
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one