Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Část osmá - Já ho dostanu

 

Termíny pro odevzdání přihlášek nebyly moc dlouhé, a tak Beth druhý den po vyučování stála před dveřmi kabinetu lektvarů. Nemohla se přinutit k tomu, aby zaklepala.

„Dále?" ozvalo se za ní najednou sarkasticky sžíravým tázacím tónem a ona leknutím nadskočila metr vysoko. Snape chodil tiše jako duch. Tak tohle nezačalo moc dobře, pomyslela si, než se otočila.

„Dobrý večer, pane," pozdravila.

„Nemyslím, že byste toužila po mé společnosti a zdá se, že jste ani nezabloudila. Že by nějaký další žertovný lektvar?" rýpl si a protáhl se vedle ní ke dveřím, v marné snaze ji odradit od návštěvy.

„Jdu za vámi kvůli přihláškám na univerzitu," vysvětlila mu to. Snape na ni na zlomek sekundy upřel pohled, který nešlo pojmenovat jinak, než nevěřícné zírání. Tohle bylo za celých devatenáct a půl roku co tu učil, poprvé, co za ním kvůli přihlášce přišel nezmijozelský student. Nutno podotknout, že ze Zmijozelu to byli tak nanejvýš dva ročně.

„Pevně doufám, že se nehlásíte na studium lektvarů?" zatvářil se zděšeně, ale gestem ji vyzval, ať jde dál.

„Ano i ne, pane," zmátla ho ještě víc a vešla. Profesorovi se nějak podařilo zachovat dekorum a nesjet ji za tu debilní odpověď.

„Sednout," ukázal na židli naproti svému psacímu stolu. „Vysvětlete mi, kam se hlásíte, že tam jsou i nejsou lektvary. Stručně!"

„Potřebovala bych od vás dva podpisy pod přihlášku. Pod jednu. A dvoje slovní hodnocení. Z lektvarů a z obranných kouzel."

„To vám snad vystaví profesor obrany?!" přerušil ji ostře a pohodlně se uvelebil ve svém křesle.

„Ne, pane. Požadují, aby to udělal vedoucí soubojnického klubu," snažila se nepropadat panice. Snape rozhodně nevypadal, že by měl dobrou náladu, což snižovalo její šance získat použitelná hodnocení na minimum.

„Ještě jste mi neřekla, kam že se to hlásíte," upozornil ji.

„Obor Léčitel kouzelných tvorů, pane." Profesor pouze pozvedl překvapeně obočí, ale jinak to nekomentoval.

„Accio testy slečny Lewisové," mávl hůlkou směrem k policím. „Smím se zeptat, kam jinam se ještě hlásíte?" pronesl oznamovacím tónem, zatímco se prohraboval jejími testy.

„Na Péči o kouzelné tvory a na Zaklínač a odeklínač, pane."

Severus se zatím probíral jejími testy od začátku studia. Ačkoli praktické výsledky stály zejména první tři roky - zdvořile řečeno - za nic, v testech nasbírala poměrně slušnou řadu přijatelných, sem tam prostřídaných nějakou tou hroznou nebo naopak nad očekáváním. Překvapilo ho, že si až donedávna nevšiml toho kontrastu mezi znalostmi a výkony. Nebyl tak sebestředný, aby si neuvědomoval, že to, za co on dal přijatelné, by na většině ostatních škol bylo hodnoceno minimálně jako nad očekávání. V posledních dvou letech se tam těch nad očekávání objevovalo podstatně víc, než těch hrozných a v posledních měsících, kdy dával krátký test skoro každou hodinu, se mezi jejími známkami objevovaly i vynikající. Navíc od doby, co seděla sama v poslední lavici a on ji téměř ignoroval, neohodnotil žádný její lektvar hůř než přijatelně, což se dříve nestávalo.

Beth ho mlčky sledovala, jak se probírá jejími písemkami a čekala na ortel.

„Proč zrovna léčitel zvířat a ne lékouzelník?" zeptal se najednou.

„Práce s nimi mě baví, pane. Navíc lékouzelníků je spousta a každý rok školu vyjde skoro padesát nových. Veterino-kouzelník je poměrně nový obor. Navíc tam není úzká specializace. Nedokážu si představit, že bych například celý život spravovala šedé a zelené zákaly a občas si to osvěžila nějakým tím zánětem nebo odchlíplou rohovkou. Tady máte velkou škálu pacientů, jejich problémů a chorob a…"

„Stačí," přerušil ji Snape. Zmlkla uprostřed slova.  „Hodnocení z lektvarů vám napíšu. Něco v tom smyslu, že teoretické znalosti máte na velmi dobré úrovni, ale při praktické přípravě máte sklon dělat zbrklé chyby a je vhodné nechat vás pracovat samostatně a pokud možno vám nestát za zády."

„Děkuji, pane."

„Co se obranných kouzel týká, v soubojnickém klubu je tolik lidí, že nejsem schopen si vybavit vaši úroveň znalostí v této oblasti," Beth se zatvářila zoufale, „ a tudíž vám nemohu s čistým svědomím napsat hodnocení." Beth začala propadat panice. „ Nehodlám vašim rodičům vysvětlovat, proč vás zblajznul váš první pacient, když jsem tvrdil, jak výborně vám obranná kouzla jdou." Beth v duchu viděla svou budoucnost veterino - kouzelníka bortící se jako domeček z karet. „Proto, pokud o to hodnocení stojíte, se v sobotu odpoledne ve dvě sejdeme u učebně klubu a zkusíme si pár cvičných soubojů." Beth spadl ze srdce ohromný balvan. Neřekl ne. Bude o tom uvažovat. Ještě má šanci ho získat.

„Děkuji, pane."

 

*

 

„Lewisová, jestli tu celé dopoledne hodláte střídat Expelliarmus a Protego, tak to rovnou zabalíme," sykl na ni, když se zvedala ze země. Po pátém Expelliarmus a šestém Protego z její strany už ho to přestalo bavit a tak ji poslal k zemi menší větrnou smrští.

„Sice si uvědomuju, že ta šance je minimální, ale nerada bych vám ublížila, pane." 

„Lewisová, jestli se vám povede mi... ehm... ublížit, tak vás nechám mi to hodnocení nadiktovat. A teď už sklapněte a bojujte. Nehodlám tu strávit celý den."

„Dobře. Expelliarmus, Everte stati, Mdloby na tebe!" křikla a prostřídala to neverbálním zrcadlovým kouzlem, kterým mu poslala na zpět jeho Mimblewimble (zasažená osoba nesrozumitelně mumlá) a Rictusempru (lechtací kouzlo). Nedávno nacvičeným úkrokem se vyhnula jednomu zákeřnému modrému blesku. „Impedimenta, Immobilus," křikla a neverbálně přidala Locomotor mortis. To Severus málem přehlédl. Málem. Dopálilo ho, že ho studentka skoro nachytala na kouzlo vyučované ve druháku. Rozhodl se trošku přitvrdit. První dvě kletby odrazila jen tak tak, ale tlaková vlna letící hned za nimi jí podrazila nohy a ona tvrdě dopadla na podlahu. 

„Tohle už bylo lepší," utrousil jejím směrem a čekal, až se posbírá z podlahy.

Beth se znovu postavila na své místo a doufala, že to bude pro dnešek naposledy. Severus si ji zkoumavě prohlížel. Byla podstatně lepší, než čekal. Rozhodl se ještě přitvrdit. Zajímalo ho, jak moc dobrá je. Nečekal, až začne ona a začal ji v rychlém sledu zasypávat nejrůznějšími kletbami.

A do hajzlu, pomyslel si o šest minut později. Elizabeth mu za tu dobu předvedla celou plejádu obranných a štítových kouzel, kterými zuby nehty odrážela - k jeho překvapení velice úspěšně - jeho útoky, ale štít na smýkací kletbu vykouzlit nestihla. Kletba s ní smýkla ze soubojnické planše přímo do jedné ze skříní, které stály u zdi. Zámek dveří se ukázal pevnější, než jejich dřevo, které se pod její vahou prolomilo a ona propadla do skříně plné nejrůznějšího harampádí. Police se pod její vahou zbortily. Elizabeth vykřikla bolestí, když jí na předloktí dopadla něčí busta a podle nechutně praskavého zvuku jí přerazila ruku.

„Lewisová!" křikl polekaně, když dívka prolétla dveřmi. Její výkřik mu alespoň prozradil, že to nebude zlomený vaz. To už by moc křičet nezvládla. Trochu se mu ulevilo, když se ze skříně ozvala poměrně pestrá paleta neslušných výrazů, následovaná sprškou nejrůznějších krámů a třísek, které ze sebe dotyčná smetla ve snaze dostat se ven. Pomohl jí vymotat se z modelu ďáblova osidla. Nikdy nepochopil, který idiot to mohl při výuce používat a proč se to už dávno nevyhodilo. Všiml si, že si Elizabeth  křečovitě tiskne levou ruku k hrudi. Pomohl jí vstát.

„Jste celá?" zeptal se, zatímco kouzlem pěchoval tu hromadu bordelu zpět do skříně.

„Skoro, ale ta busta mi asi přerazila ruku," sykla mezi zuby. Ruka ji pekelně bolela a pokud mohla posoudit přes rukáv svetru i pěkně otékala.

„Ukažte," vyhrnul jí rukáv, za což si vysloužil další syknutí. Nemusel mít zdravotnický kurz, aby poznal, že má zlomenou loketní i vřetenní kost a že je to jednoznačně dislokovaná zlomenina.

„Jdeme okamžitě na ošetřovnu," vzal ji za druhou paži.

„Hůlka," odporovala.

„Co?!"

„Moje hůlka. Vypadla mi a teď je někde mezi tím..." kývla hlavou směrem ke skříni.

„Accio hůlka slečny Lewisové," mávl hůlkou směr skříň. Vrazil přilétlou hůlku Levisové do zdravé ruky a vedl ji na ošetřovnu.

„Nemusíte se mnou chodit, trefím tam sama, pane," ozvala se cestou.

„Nehodlám si nechat od Pomfreyové zase vynadat, že nechávám zraněného studenta toulat samotného po chodbách. Námitky proti mé společnosti adresujte jí," odvětil. Zbytek cesty ušli mlčky.

„V úterý v sedm v mém kabinetě s přihláškami," utrousil na půl úst, když ji předával madame Pomfreyové.


Pokračování

19.03.2011 15:51:05
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one