Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Část druhá - Změna pohledu

Severus sledoval, jak poslední opozdilci opouštějí jeho učebnu. Počkal, až za nimi zapadnou dveře a pak si dovolil úlevné oddechnutí. Bylo páteční odpoledne a on měl za sebou další neskutečně únavný týden. Naštěstí dnes dorazil dlouho slibovaný profesor obrany a on se konečně bude moci věnovat jenom svým lektvarům. I když tu ještě byl ten soubojnický klub, nejhorší Albusův nápad za posledních pět let, který na jeho příkaz povede i nadále on, a ten nový profesor mu bude pouze asistovat. Zatracený Brumbál! I když těžko šlo svěřit skoro šedesát studentů pokoušejících se navzájem porazit a nezabít, nebo - pokud byl ve dvojici Zmijozel a student jiné koleje - porazit a co možná nenápadně se navzájem přizabít nebo alespoň zmrzačit, čtyřiadvacetiletému klukovi bez sebemenších pedagogických zkušeností. 

To ale nebyla jediná příčina jeho skoro dobré nálady. Od jeho rozhovoru se slečnou Lewisovou uplynul už skoro měsíc a on ještě nezaslechl žádné rádoby vtipné poznámky o svém rodinném nebo sexuálním životě od té bandy tupců, kterým byl před lidmi nucen říkat studenti.

Ačkoli by snad raději znovu čelil Voldemortovi, než jí to řekl, vážil si její mlčenlivosti. Anna byla ta část jeho minulosti, s kterou se ani po šestnácti letech nedokázal vyrovnat. To, že ji tehdy opustil, bylo to nejlepší, co pro ni mohl udělat, ale nikdy si to neodpustil. Její zničený výraz, když odcházel, ho dodnes pronásledoval. Když před dvěma lety zjistil, že Anna zemřela o půl roku později při porodu, nemusel být žádný zázračný počtář, aby si uvědomil, že to dítě bylo jeho. Annina plachá povaha nevěru zcela vylučovala. Musela vědět, že je těhotná, už když odcházel. Proč mu to, u Merlina, neřekla? To vážně věřila všem těm nesmyslům, které jí tehdy vmetl do tváře?

Nikdy se nepovažoval za rodinný typ a neuměl si představit, co by si počal s dítětem, ale myšlenka na to, že jeho dcera skončila v mudlovské rodině, ho trápila víc, než si byl ochotný přiznat.

Co se stalo, když se začala projevovat její magie? Vrátili ji do domova nebo ji jako cvoka zavřeli někam do ústavu? Smířili se s tím co je, nebo ji za to nenáviděli?

Až po válce, když vyprchaly emoce a oni spolu byli schopni mluvit déle než dvě minuty, aniž by na sebe vytáhli hůlky, se dozvěděl pravdu o dětství Harryho Pottera. Že kluk, kterého nenáviděl v domnění, že je to stejný rozmazlený spratek jako byl jeho otec, byl ve skutečnosti nenáviděný a psychicky týraný jen proto, že byl čaroděj a ne obyčejný mudla, pro něj bylo šokujícím zjištěním. Bál se, že i jeho dcera má někde svůj přístěnek pod schody.

Unaveně si promnul kořen nosu, tyhle úvahy mu vždy způsobily bolení hlavy. Nikdo si rád nepřiznává své chyby a on nebyl žádnou výjimkou. Ve svých slabších chvilkách uvažoval nad tím, jestli jeho dcera ví, že je adoptovaná a zda se zajímá o to, kdo byli její rodiče. Možná ji dokonce učí a ani o tom neví. Tahle šance však byla malá. Mnoho mudlovských rodin své děti do Bradavic nepustilo a nechalo je projít jen mudlovskou vzdělávací soustavou. Vlastně se jim ani moc nedivil. Zjištění, že jejich dítě je kouzelník nebo čarodějka, pro ně muselo být pěkný šok.

Zakroutil hlavou a jal se posbírat odevzdané vzorky lektvarů. Dneska se cítil unavený a tak ani moc neprocházel třídou a spokojil se s pouštěním hrůzy od katedry. Možná i to byl důvod, proč odevzdané vzorky měly lepší úroveň než obvykle. Dokonce i vzorek nadepsaný Elizabeth A. Lewisová vypadal použitelně. Dodnes nepochopil, jak Lewisová, která obvykle stěží dosáhla na hodnocení přijatelné, dokázala u zkoušek uvařit mnoholičný lektvar, za který byl, téměř proti své vůli, nucen dát V. A test dokonce dokázala napsat téměř na plný počet bodů. Ač se skutečně snažil nalézt tam chyby a nepřesnosti, byl nakonec donucen přiznat jí devadesát osm bodů ze sta možných, což bylo jednoznačné V a ve výsledku vynikající z lektvarů. Byl skutečně překvapen, když ji loni v září našel v učebně lektvarů mezi studenty zapsanými do kurzu OVCE. Neřekl by do ní, že je taková masochistka. V občasných návalech upřímnosti si přiznával, že jestli v kurzu OVCE nemá někdo co dělat, je to Valerie Maleská z jeho koleje. Ta holka byla jedním slovem poděs. Druhý Longbottom. Její výkon u NKÚ pro něj byl ještě větší záhadou, než úspěch slečny Lewisové.

 

*

 

Beth se neklidně převalovala na posteli. Bylo ještě brzy na vstávání a jí se nedařilo znovu usnout. Něco ji nutilo přemýšlet o profesoru Snapeovi. Dneska se jí zdálo, že není ve své kůži. Vypadal unaveně. Ani si jí nepřišel stoupnout za záda, koukat jí přes rameno do kotlíku a pronášet přitom své obvyklé sarkastické poznámky, což se stalo naposledy při NKÚ.

Když o tom tak uvažovala, od toho trestu se jí Snape vůbec nějak vyhýbal. V jeho podání to vypadalo, jako by snad měla lepru, nebo co. To se tak bál, že by jeho malé tajemství použila proti němu?! Napadlo ji, kde a kdy získal s Nebelvíry tak špatné zkušenosti, že ji vážně považoval za tak podlou mrchu.

Ta příhoda se Snapem jí dala ještě jeden podnět k zamyšlení. Před dvěma lety se dozvěděla, že je adoptovaná. Doteď ji nenapadlo zjišťovat, kdo jsou nebo byli její skuteční rodiče. Když o ni nestáli, nestála ani ona o ně. Teď, díky Snapeovi, o tom přemýšlela i z jejich pohledu. Co když o ni stáli, ale z nějakého důvodu si ji nechat nemohli? Snape se evidentně alespoň trochu o svou dceru zajímal, jen měl tu smůlu, že ona to netušila a nejspíš to ani nikdy nezjistí. Sice si ho moc nedovedla představit jako milujícího otce, ale tuhle nejistotu a nevědomí mu nepřála. Najednou dostala nápad. Potichu seběhla do společenské místnosti, vzala si pergamen a začala psát dopis své tetě. Ta už víc než patnáct let pracovala na londýnském Magistrátu. Zajímalo ji, zda jde nějak zjistit, kdo se přestěhoval do Enfieldu z Manchesteru ve druhé polovině roku 1992, případně během první poloviny následujícího roku. Pokud by to nebyl nějaký závratný počet lidí, měl by se Snape a potažmo i odbor pro rodinu od čeho odpíchnout. Třeba by je zmenšení pověstné kupky sena dovedlo k cíli.

Když skončila, v náhlém popudu se rozhodla napsat ještě jeden dopis. Poslední měsíc o tom uvažovala téměř neustále a teď, s brkem v ruce, se to rozhodla vyzkoušet. Doufala, že jí s tím ředitel nebo profesorka McGonagallová pomohou.

Schovala oba dopisy a vydala se do sovince. Dopis tetě mohla poslat přímo, ten druhý by měl jít asi přes někoho ze školy. Přeci jen šestnáctiletý student si asi jen tak nemohl napsat na Ministerstvo kouzel.


Pokračování

12.03.2011 11:09:29
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one