Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Část čtvrtá - Momentální nápad

Část čtvrtá - Momentální nápad

 

            Beth se pomalu probírala svou snídaní. Pořád se nějak nemohla vzpamatovat z toho, že jí Snape udělil - udělil a nestrhl - celých padesát bodů. Nepamatovala se, že by kdy komu mimo Zmijozel udělil víc než dvacet bodů, a i to bylo s dobře viditelným sebezapřením. A najednou jí dá padesát bodů. Jí. Nebelvírovi. Měla trochu obavy, jestli to nebylo v dočasném pomatení mysli. Přeci jen necelou půl hodinu předtím mu vyletěla do vzduchu polovina učebny. Třeba si to přes noc rozmyslel a na hodině jí je zase strhne. On si dokázal důvod najít vždycky. Beth moc nevnímala okolí, a tak byla dost překvapená, když jí skoro v talíři přistála sova. Ta se na ni trochu vyčítavě podívala.

Já se tu s tím vláčím a nestojím ti ani za pohled. Beth jí nabídla kousek sušenky a osvobodila ji od velké poštovní obálky pro leteckou přepravu pošty, která byla dost zvláštním způsobem přivázána na její nožce.

Dopis od tety, napadlo ji okamžitě. Nenapadlo ji, kdo jiný by sově přivázal na nohu něco takového. Úřednice se holt nezapře. Spěšně obálku otevřela. Uvnitř objevila tenký štos papírů.

 

 Ahoj Elizabeth,

jsem ráda, že ses zase ozvala. Máš moc práce, nebo jen nevíš o čem mi psát? Tady se děje spousta věcí. Víš, že Mary Helerová, to zrzavé děvče od sousedů, se příští týden vdává? Nevím, kam tak spěchá. Vždyť je jen o dva roky starší než ty. Pevně doufám, že budeš rozumnější a neuvážeš si na krk nějakýho chlapa už v osmnácti. Věř mi, nestojí za to.

Přijedeš na Vánoce? Už se na tebe těším. Otevřeli tu nové nákupní centrum s multikinem, tak budeme mít o zábavu postaráno. Dej mi vědět, jestli přijedeš a kdy tě mám čekat.

Zajímalo by mě, na co ti ten seznam bude. Neumím si představit, na co ho potřebuješ, ale máš štěstí. Zrovna digitalizujeme evidenci obyvatel, tak ti to počítač krásně vytiskl. Upřímně říkám, že kdybych to měla všechno vyhledávat ručně, nejspíš bych na to neměla čas ani chuť.

Brzy se zase ozvi.

 

Tehan

 

Zbylé papíry byly potištěny jmény a adresami. Beth je zběžně prolistovala a s ulehčením zaznamenala, že je to jen nějakých tři sta lidí. Bála se, že to bude podstatně vyšší číslo. Strčila papíry do kapsy a s mnohem lepším pocitem zamířila na první hodinu. Měla kouzelné formule s profesorem Kratiknotem. Docela ji bavily. Uvažovala o tom, že by je mohla dál studovat a pracovat například jako zaklínačka či odeklínačka. Fascinovala ji ta moc. Zrovna probírali teorii tvorby zaklínadel. Bylo to opravdu zajímavé. Sice kvůli tomu trávila hodiny nad učebnicí latiny, ale na vyučování se jí díky tomu dařilo. Povedlo se jí vymyslet variantu levitačního kouzla. Očarovaný předmět se sám držel po boku čaroděje, který kouzlo seslal, aniž na něj dotyčný musel neustále mířit hůlkou. Ukončovalo se klasickým levitačním kouzlem, kterým se předmět posadil na místo určení. Ale dnes se na výklad nedokázala soustředit. Přemýšlela, jestli a jak má dát ten seznam Snapeovi. Nemusela být génius, aby věděla, že není nadšen tím, že ví o jeho dceři. Nakonec nad tím pokrčila rameny, v nejhorším jí napaří trest nebo strhne ty včera udělené body. 

 

*

 

Profesor Snape vplul do třídy s typickým prásknutím dveří.

„Všechno si ukliďte do tašek. Na lavici zůstanou jen kalamáře a pera. To, co jste minulou hodinu odevzdali a vydávali za základ Doušku živé smrti, byl hnus. Použitelný by byl pouze jeden, a to za předpokladu, že by lektvarista byl skutečně zoufalý. Lewisová! Rozdejte to a zároveň se přestěhujte do poslední lavice. Ode dneška tam budete sedět každou hodinu. Sama. Třeba budete věnovat pozornost lektvarům a ne tlachání slečny Moorové." Hodil před Beth na lavici štos pergamenů. Testová zadání. Elizabeth je spěšně rozdala a sama se usadila na vykázané místo.

„Na vypracování testu máte dvacet minut. Kdo dostane horší známku než přijatelné, má automaticky školní trest," povzbudil je profesor a usadil se za katedrou.

Beth si prohlédla zadání.

 

Jméno:

Kolej:

 

1.     Popište stručně vlastnosti asfodelu.

2.     Jaká je maximální teplota, kterou může jakýkoli lektvar mít při přidání asfodelu.

3.     Popište základní rozdíly v účinku asfodelu při vstřebání trávicím traktem a krevním oběhem.

4.     Vysvětlete První princip Hagentheovy teorie těkavých lektvarů.

5.     V bodech popište přípravu Doušku živé smrti, zejména základu. Nezapomeňte uvést ostatní fáze!

 

Hodnocení:

 

Beth se okamžitě zvedla nálada. Až na první princip Hagentheovy teorie všechno řešila včera se Snapem na trestu. O tom principu četla minulý týden, tak by o něm neměl být problém alespoň něco napsat.

Odložila pero ve chvíli, kdy profesor řekl: „Dvě minuty do konce." Měla z toho testu dobrý pocit jako snad nikdy. To se ovšem nedalo říct o zbytku třídy. Většina spolužáků vypadala jako po hodně ledové sprše.

 Zbytek hodiny proběhl překvapivě dobře. Znovu vařili základ Doušku živé smrti. Rychle zjistila, že poslední lavice má své výhody. Celou hodinu měla přehled o tom, kde profesor je a nebyla tak neustále nervózní, jestli jí zrovna nepokukuje přes rameno. Za celou hodinu se k ní přiblížil jen dvakrát.

„Mícháte lektvar, ne těsto," okomentoval poprvé její urputné míchání. Podruhé se to obešlo zcela bez komentáře. Na konci hodiny měl její lektvar odpovídající barvu i hustotu, což se nestávalo často. Schválně si dala načas s uklízením svého místa, aby zůstala ve třídě poslední. Úmyslně přitom rozlila trochu lektvaru, když odlévala svůj vzorek na ohodnocení. Musela umýt lavici i kus podlahy, takže nikomu nebylo její zdržení nápadné. Tedy skoro nikomu.

„Na vašem místě bych si hereckou kariéru neplánoval," poznamenal Snape, když konečně dorazila se svým vzorkem ke katedře.

„To jsem tak příšerná, pane?" zeptala se. Nepředpokládala, že by se obtěžoval s odpovědí. Proto ji překvapilo, když na její otázku reagoval.

„To jste s tím kotlíkem mohla rovnou třísknout o zem."

Pokrčila rameny. Holt bývalý špion. Kdyby nebyl všímavý, asi by se dneška nedožil.

„Nebojte. Hereckou kariéru si skutečně neplánuji. Jen jsem vám chtěla dát tohle," podala mu dopis od tety.

„Co to je?" pozvedl tázavě obočí a podezřívavě se zadíval na obálku.

„Seznam lidí, kteří se přistěhovali do Enfieldu z Manchesteru v druhé polovině roku 1992 a v první polovině roku následujícího," odpověděla a snažila se udržet neutrální tón. Leknutím trochu odskočila, když jí profesor obálku doslova vytrhl z ruky. Bylo fajn vědět, že ten věčný chlad i nezájem je fasáda, která má občas trhliny. Nebo, vzhledem k rychlosti, s jakou zase nasadil ten svůj nic neříkající výraz, spíš mikroskopické trhlinky. Rychle si prolistoval seznam.

„Jak jste se k tomu dostala?" došlo mu najednou. Lidé z Ministerstva se tenhle seznam pokoušeli získat už měsíce a Lewisová ho dostane prakticky okamžitě? Tady něco nehrálo.

„Požádala jsem o něj tetu, pane. Pracuje v Londýně na magistrátu. Když o tom mluvíme, asi by bylo fajn, kdyby se ten seznam na magistrát nevrátil. Skoro určitě to bude minimálně proti vnitřním předpisům něco takového jen tak někomu dát," hodila po něm prosebný pohled.

„Nevrátí," uklidnil ji Severus. Beth se otočila ke dveřím. Chtěla odejít, než se to zvrhne do trapného ticha.

„Lewisová, proč to děláte?" ozval se za ní profesor. Pořád mu nešlo do hlavy, proč mu holka, kterou posledních pět a půl roku téměř výhradně pouze zesměšňoval, takhle pomáhá.

„Byl to takový momentální nápad, napsat tetě," pokrčila rameny. „Nashledanou, pane," zmizela za dveřmi.


Pokračování

15.03.2011 15:43:37
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one