Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 4. díl

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 4. díl

Autor: Sevik99
Beta-read: Jituš
Přístupnost: 15+
Pairing: SS/HG

PS. Zítra nás čeká povídka od Duchacika

PS2: Vánoční přidávání skončí dne 10. 1. 2012.

24. prosince rok osmý

Vzala balíčky, pečlivě schované ve skříni a odnesla je pod stromeček. Letos se dohodli, že budou slavit u ní. Ačkoli spolu skoro dva roky více méně žili, nějak se dodnes nedostali k tomu, aby se jeden nebo druhý definitivně přestěhoval, a tak ona měla svůj kartáček na zuby u Severuse a on ten svůj u ní. A takhle to bylo se vším. S místem ve skříních, s pyžamy, s kosmetikou i drogerií. Nutno podotknout, že na čistě dámské hygienické pomůcky ve své koupelně koukal Severus značně nedůvěřivě. Nikdy by jí nenapadlo, že něco tak praktického, jako tampony, je pouze mudlovským výdobytkem moderní doby.

Ještě jednou zkontrolovala připravené občerstvení. Slavnostní večeři měli všichni společně ve velké síni, ale během večera jim něco na zub přijde vhod. Severus, zapřisáhlý milovník neslazených nápojů, kupodivu neměl nic proti sladkému cukroví a rozhodně nepohrdl ani obloženými chlebíčky.

Přešla k oknu a podívala se do setmělé krajiny. Bylo jasno, tak viděla obrysy jezera i nejasné kontury prvních stromů Zapovězeného lesa. Kdyby tak věděla, co jí řekne na její dárek. Tedy jestli vůbec bude schopný jí něco říct, protože tu přeci jen byla malá, i když nezanedbatelná šance, že to s ním sekne. Možná mu to přeci jen měla říct dřív a nenechávat si to zrovna na Vánoce.

„Dále," odpověděla na jeho zaklepání. Už dávno znal všechna hesla k jejím komnatám, ale přesto stále klepal.

Přidal dva balíčky pod stromek a zezadu ji objal kolem pasu. Přišla mu taková nějaká nesvá. Ne odtažitá, spíš jen míň vřelá než obvykle. „Děje se něco? Posledních pár dnů jsi nezvykle tichá," zeptal se tiše, než ji políbil na tvář.

„Jsem trochu nervózní, co řekneš na svůj Vánoční dárek," přiznala se.

„Začínám být zvědavý," zavrněl jí do ucha a pokračoval v oždibování jejího krku. Otočila se k němu a objala ho kolem krku, aby si užila jeho blízkost. Poslední týden byl strašně hektický. Jako by se letos studenti nedokázali rozhodnout, zda stráví Vánoce tady nebo doma, tak docházelo ke spoustě změn na poslední chvíli a kupodivu za ně nemohli prváci, od kterých by to člověk snad i čekal, ale zejména šesté a sedmé ročníky.

Zpozorněl. Takhle se obvykle nechovala a už vůbec se takhle nechovala kolem Vánoc, to byla většinou až otravně veselá, živá a společenská a ne takhle zamlklá a po opoře toužící, jako teď.

Přitáhl si ji pevně k sobě a konejšivě ji hladil po zádech. Nevěřil, že za tohle může taková maličkost jako vánoční dárek, ale ať už v tom bylo cokoli, on je tu s ní a bude tu s ní. Loni touhle dobou, respektive po to památném obědě u Weasleyových, uvažoval o tom, že ji zaškrtí a po zbytek života si bude užívat klid a ticho Azkabanského vězení, ale dneska věděl, že by byl mnohem raději, pokud by mu tahle neřízená střela po zbytek života obracela život naruby. Georgova hláška: „Brácho, ten je v tom až po uši!" to vystihovala naprosto přesně.

„Nepůjdeme rozbalit ty dárky?" navrhl v naději, že z ní alespoň část té nervozity spadne.

Přikývla, ale tvářila se, jako by měla jít na popravu a ne k Vánočnímu stromku. Posadil se na pohovku, jí si posadil do klína. „Chceš začít?"

Přikývla. Vysmekla se mu, došla ke stromu a nejistě mu podala malý balíček. Rozvázal mašli a odstranil a rozmotal asi desetkrát víc papíru, než kolik ho na zabalení tak malého dárku bylo skutečně potřeba, z krabičky na něj, z pod dalšího papíru vykoukl pár miniaturních růžových botiček. Chvíli na ně nechápavě hleděl, než pomalu zvedl hlavu a zabořil pohled do Hermiony, respektive do jejího břicha. Přes vlasy, které mu spadly do obličeje, neviděla, jak se tváří. Pak sklouzl pohledem zpět k botičkám.

 „To jako že ty….. my….. spolu …… dítě?"

Nejistě přikývla.

Dítě?! Ups. Tak to se někde vloudila drobná, ale o to živější, vytrvalejší a vtíravější chybička. Jeho chybička.

„Zlobíš se?" zeptala se tiše. Nevěděla, jak jinak si to prodlužují se ticho vysvětlit.

„Já nevím," prohrábl si rukou vlasy v nerozhodném gestu. „Já skutečně nevím," vstal a popošel k oknu. Chtěl to dítě? Chtěl je oba?  Nebo chtěl jenom ji a nic k tomu? Co vlastně chtěl?

Popošla k němu. Vypadal neskutečně zdrceně, jak se tak v předklonu opíral o parapet okna a mlčel. „Severusi?" dotkla se opatrně jeho ramena. Měla strach, jestli mu není špatně. Ona sama se své doktorce v ordinaci málem složila.

„Růžové?!" otočil se na ní.

„Ještě je brzy," pokrčila rameny. Ještě pár týdnů, ne-li měsíců bude pohlaví dítěte ve hvězdách.

„Pojď sem," vztáhl k ní ruku a přitáhl si ji do náruče. Přitulila se k němu a tvář zabořila do jeho kabátce. „Proto jsi v posledních dnech tak přepadlá? Protože se bojíš, co já na to?"

Cítil, jak přikývla.  

Odvel ji zpět k pohovce a cestou z pod stromku vylovil jeden z balíčků, které s sebou přinesl.

„Rozbal to," vyzval ji.

„Nic mi na to neřekneš?" zeptala se zmateně a mírně dotčeně. Ne že by „nechci dítě" byla odpověď, o kterou by měla zájem, ale byla by to odpověď a ona by alespoň věděla, na čem je.

„Rozbal to," zopakoval.

Nehádala se. Nějak na to v sobě nedokázala najít sílu. Bezmyšlenkovitě škubala za stuhu, která ne a ne povolit. S povzdechem jí vzal balíček z rukou a stužku rozvázal. Pak jí krabičku vrátil. Našla v ní další, menší klenotnickou krabičku. Nechápavě se na něj podívala. On jí dává šperky, místo toho, aby se vyjádřil k tomu, že spolu budou mít dítě. Povzdechl si. Hermiona dnes evidentně neměla svůj den. Otevře krabičku, vzal ji za ruky a na prsteníček ji natáhl tenký kroužek z bílého zlata s briliantem.

„Ale to je……" zalapala po dechu.

„Ano. Je." Přikývl. „Takže co říkáš tomu někdy v únoru či březnu změnit příjmení?"

„ I potom……" zvedla botičky, které před chvílí odložil na stolek.

„Zejména po tom," přisvědčil. „Takže?"

„Takže nás chceš? Oba?" ujišťovala se. „Nemusíš to dělat. Nemáš ke mně žádné povinnost," ozvalo se její čestné a pragmatické já.

„A co když to chci udělat?" zeptal se. „Mám ten prstýnek už pár týdnů. Chtěl jsem to udělat a pořád chci," řekl klidně a beze stopy váhání. Vzal její tvář do dlaní a jemně ji políbil. Omotala mu ruce kolem krku a stulila se mu do náruče. Budou rodina. Úplná rodina.

 

24. prosinec rok devátý

Akorát si otřela ústa ubrouskem a ubrousek odložila na talíř, když se z kolébky u krbu ozvalo tiché zakňourání, které rychle nabíralo na intenzitě. Malý Jimmy díky Hermionině brilantnímu načasování prospal jejich večeři, ale nyní se důrazně dožadoval první, ze svých dvou večeří. Omluvně se usmála na Severuse, který se zrovna chystal otevřít lahev červeného vína, a šla se věnovat synovi. Z ledničky vytáhla láhev připraveného mléka a kouzlem ji ohřála na tělesnou teplotu. Jimmy se narodil o dva týdny dříve, než měl, a byl tak malinký, že se Severus prvních pár dní bál na něj vůbec sáhnout, aby mu neublížil, zdálo se, že je odhodlaný to velmi rychle napravit. Měl apetit, nad kterým kroutila hlavou i Molly Weasleyová, a protože Hermionino tělo jednoduše nedokázalo držet krok s jeho nároky na množství stravy, kojila ho už jen ráno a odpoledne. Zbylá čtyři jídla si musel vystačit s příkrmy, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Tedy nevadilo mu to, pokud ho jeden z rodičů při krmení držel v náručí, pokud ho nechali ležet v postýlce, stala se lahev nepřítelem číslo jedna a Jimmy se jí ani nedotkl, natož aby z ní pil.

Severus sklidil ze stolu a víno přesunul na stolek u krbu, pak si sedl na pohovku za Hermionu a objal ji i se synem v náručí. Jimmymu bylo skoro pět měsíců, ale pořád měl dojem, že si na ten pohled nikdy nezvykne. Nikdy by ho nenapadlo, že mu nějaká žena a tím spíš jeho žena bude připadat tak neuvěřitelně sexy s miminkem v náručí, stejně tak, by ho nikdy nenapadlo, že se jednou přestěhuje ze sklepů Bradavic, kde prožil s přestávkami dvacet osm let, a už vůbec ne, že se přestěhuje rovnou do čtvrtého patra do nedávno rozšířených a zrekonstruovaných komnat profesorky přeměňování, toho času na mateřské dovolené. Nežádala ho o to, ale chtě nechtě musel dát za pravdu Minervě i Molly, sklepení možná bylo perfektním místem pro laboratoř a učebnu lektvarů a možná bylo dobré mít pracovnu a komnaty hned vedle, ale rozhodně nebylo vhodným místem pro malé dítě.

Jimmy spokojeně vyplivl dudlík. Ačkoli v lahvi ještě něco málo zůstalo, zdálo se, že má dost. Vzorně si odříhl dřív, než Hermiona našla čistou plínku, aby si jí dala na rameno, pro případ, že by nezůstalo jen u říhnutí. Jako by věděl, že je dnes výjimečný večer, nejevil žádnou chuť jít si zase schrupnout. Místo toho se pokusil uzmout Hermioně z vlasů snítku cesmíny, kterou jí tam před večeří vetkl Severus. Ty červené bobulky vypadaly tak lákavě. Raději dala cesmínu z jeho dosahu a pustila ho koberec. Zpod stromku vytáhla jeden z dárků určených pro něj a sledovala, jak barevný papír se slony a sněhuláky upoutal jeho pozornost.

„Nepořídíme si časem ještě jedno? Třeba by se nám povedla holčička," zeptal se Severus a objal ji kolem ramen.

„Ty bys chtěl?" otočila se na něj. Bylo to zvláštní, ale během jejího těhotenství, ani po Jimmyho narození se o dětech nikdy nebavili a ona tak nějak předpokládala, že ta malá nehoda, kterou právě dárek přestal zajímat, ale zato ji náramně upoutala červeno stříbrná koule na stromku, zůstane jedináčkem.

„Za dva tři roky, proč ne. Nějak netoužím následovat Molly a vyslat zastoupení naší rodiny do šesti ročníků téhle školy najednou."

„Myslím, že dva nebo tři ročníky by mohly stačit," přitulila se k němu a přijala nabízenou sklenku vína. „Uvažoval jsi o tom, co ti nabídla Minerva?" zeptala se jakoby mimochodem.

„Ano."

„A?"

„Řekněme, že jedna stará dáma letos pod stromečkem nenajde jen kožené rukavice, ale i vzkaz, že nabídku přijímám. Od září budu ředitelem Bradavic. To studenti jistě ocení," ušklíbl se.

„Gratuluji, pane řediteli," dala mu letmou pusu na tvář. „Nebo bych spíš zítra měla pogratulovat Minervě, že po těch letech by....."

„Podívej!" přerušil ji náhle příkře.

Vyděšeně se rozhlédla po pokoji, měla strach, že Jimmi objevil další, potencionálně nebezpečné místo v jejich bytě a byla připravena okamžitě vyskočit a jít jej zachránit, ale on jen klidně seděl pod stromeček a natahoval ruce k červenostříbrné kouli, která se volně vznášela ve vzduchu pár centimetrů nad konečky jeho prstíků.

„Panebože," zalapala po dechu. „Kouzlí, on kouzlí!" Sklouzla k němu na podlahu a zvedla si ho do náruče. Chlapec potěšený pozorností své matky na kouli úplně zapomněl a ta s lehkým ťuknutím dopadla na podlahu a zakutálela se kamsi pod stromeček.

„Ty jsi můj malej šikulka," žvatlala Hermiona na dítě a Severus se trochu přihlouple usmíval. Nestávalo se příliš často, že by se magie projevovala u batolat, takže to vypadalo, že mu doma roste nadaný kouzelník.

„Nepůjdeme se podívat, co ti nadělil Ježíšek?" vzal si dítě od Hermiony a posadil se s ním ke krabici v trochu natrhlém, ale mnohem víc ožužlaném, papíře se slony a sněhuláky.

„Hi," ozval se Jimmy a Severus se rozhodl brát to jako souhlas. Zahlédl, jak si k nim sedá Hermiona, která doslova zářila štěstím, a pomyslel si, že ty Vánoce nakonec přeci jen nejsou tak špatné svátky. Ne, pokud má tuhle báječnou rodinu, s kterou je může slavit.

 

K O N E C

31.01.2012 23:29:16
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one