Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 2. díl

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 2. díl

Autor: Sevik99
Beta-read: Jituš
Přístupnist: 15+
Pairing: SS/HG

PS. zítra 3. díl

22. prosinec rok třetí

Utáhl poslední uzel na stužce a kriticky si balíček pohlédl. Do profesionálně zabalených balíčků, jaké viděl dopoledne v obchodě, to mělo daleko, ale snaha by se snad měla cenit taky. Minimálně si nebude připadat tak hloupě a zaskočeně jako loni, kdy ona mu přinesla dárek a on pro ni nic neměl. Ne že by letos měla větší důvod mu něco dávat než před rokem. Sice se párkrát přistihl, jak s ní mluví o věcech, které značně přesahovaly pracovní rámec, ale i tak by se pořád zdráhal označit je za přátele. Poslední dvě volné soboty strávil bloumáním po Příčné a po Prasinkách ve snaze sehnat nějaký normální a nepříliš osobní dárek.  Fakt, že za posledních třicet let nekupoval dárky nikomu jinému než Albusovi a Minervě mu to příliš nezjednodušoval. První jmenovaný se spokojil s ponožkami a pytlíkem citronových dropsů, druhý s párem rukavic. Uložil balíček do šuplíku a mávnutím hůlky nechal zmizet nepořádek, který při jeho balení vytvořil. Měl za to, že je připraven na všechny eventuality. Nikdo nevěděl, že jí něco koupil, takže pokud nepřijde, nikdo se to nedozví. Pokud přijde, bude se moci revanšovat. Přeci jen je trošku trapné dostat Vánoční dárek a nemít nic pro dárce.

Kolem jedenácté začal být mírně nervózní. Že by ji loni odradil natolik, že by mu raději nic nedávala? Nebo něco pošle po skřítkovi?  Počkal do čtvrt na dvanáct a pak nad tím mávl rukou. Šel si dát sprchu, aby ze sebe smyl cigaretový odér ze sborovny. Vánoční párty byla jedinou výjimkou, kdy mohli učitelé během školního roku kouřit i jinde než jen ve svých pokojích a někteří toho hojně využívali. Zaklepání se ozvalo v tu nejnevhodnější dobu. V duchu si poznamenal, že jestli je to Grangerová, měl by jí příští rok věnovat hodinky. Rychle vyměnil ručník omotaný kolem boků za kalhoty, navlékl košili a vyrazil ke dveřím.

„Promiňte," vysoukala ze sebe rudá až za ušima asi minutu poté, co jí otevřel jen v kalhotách a rozepnuté košili, a sklopila oči.

„Půjdete dál, nebo se tu budete červenat na chodbě?" ustoupil ze dveří.  Protáhla se kolem něj a rádoby nenápadně se rozhlédla po pokoji. Nikdy u něj nebyla. Tak trochu čekala, že i zde to bude vypadat jako v jeho kabinetu. Samé přísady, lektvary a podivné nechutnosti naložené v lihu. Překvapila ji střídmá elegance, se kterou byl pokoj zařízen. V zadním rohu stál pracovní stůl a vedle malý jídelní stůl pro čtyři osoby. Vpředu u krbu byla dvě křesla potažená zeleným semišem a konferenční stolek.

„Dáte si něco?" ukázal ke křeslům.

„Ne, děkuju," vzpamatovala se. „Je pozdě a já vás nechci zdržovat."

„Nezdržujete. Jen jsem myslel, že už nepřijdete," přiznal.

„Zasekla jsem se s profesorem Kratiknotem a Septimou. Ráda jsem ho zase viděla," vysvětlila své zpoždění. Mrzelo ji, že ze všech profesorů nahradila zrovna jeho.

„Škoda, že jste nestudovala jasnovidectví nebo létání na koštěti. Jejich odchodu by nikdo neželel," odhadl směr jejích myšlenek. Poodešel k baru, aby se vrátil se dvěma skleničkami ovocného likéru. Všiml si, že ho na párty pila.

„Děkuji," šeptla. Znovu ji vyzval, aby se posadila a ona ho konečně poslechla.  Nejistě k němu po stolu přišoupla malý balíček. „Nezlobte se, ale skutečně se příliš nezdržím. Brzy ráno odjíždím."

„Nevadí. Myslím, že se letos potkáme i u Weasleyových. Nějakým nedopatřením jménem Minerva jsem rovněž obdržel pozvání."

„Budu se těšit."

„Možná to tam uděláte snesitelným," řekl pochybovačně.

„Pochybuji. Jediný důvod, proč tam jdu, je ten, že Molly je moje tchýně. Nerozbalíte to?" navrhla. Chtěla změnit téma. Nemilovala Rona, teď už to věděla. Měla ho ráda, ale nemilovala ho. Přesto se s jeho odchodem pořád nemohla vyrovnat.

„Hned," přisvědčil a přilevitoval dárek pro ni.

„To jste nemusel," přijala ho s rozpaky. Byla nervózní z toho, co jí tak asi mohl dát. Trochu ji uklidnilo, že je to podle všeho měkký dárek, takže to nejhůř bude něco naprosto otřesného na sebe.

„Msta za ten svetr?" zeptala se?

„Čekala jste, že se budu mstít?" pozvedl obočí.

„No, nebyl černý," podotkla.

„To moje košile taky není."

„To není." Sebrala odvahu a rozbalila balíček. Vysypala se na ni modrá šála z jemné vlny, rukavice a čepice téže barvy a materiálu. „Děkuji," usmála se na něj a přitiskla si šál k tváři, aby se ujistila, že je přesně tak hebký, jak hebce vypadá.

„Není zač," obrátil pozornost k vlastnímu dárku. „Zajímavé," řekl s nádechem obdivu. Kalamář s hady byl skutečně originální a vůbec nevypadal špatně.

„Objevila jsem ho loni na dovolené v jednom mudlovském obchůdku, ale to snad vadit nebude."

„To určitě ne."

 

 

22. prosinec rok čtvrtý

„Severusi?" zamrkala překvapeně, když ho našla stát za dveřmi.  Zrovna se chystala, že se už tradičně vydá za ním do sklepení.

„Myslel jsem, že bych vám měl letos oplatit návštěvu," pozvedl ruku s dárkovou taškou.

„To je milé. Pojďte dál," ustoupila ze dveří a zamířila do pokoje. Opatrně se vyhnul bílé chlupaté kouli, ze které se po bližším ohledání vyklubala dlouhosrstá kočka. „To je Mína," představila je. „A je děsně vlezlá," varovala ho těsně před tím, než se kočka s hlasitým předením začala otírat o jeho nohy.  Pár vteřin to zvíře beze špetky pudu sebezáchovy sledoval, než ho nohou odstrčil a oklepal si nohavici od chlupů. Zabralo to asi na pět vteřin. Pak byl ten předoucí sebevrah zpět. Naštěstí se Hermiona smilovala, odnesla kočku do vedlejšího pokoje, který tipoval na ložnici, a zavřela dveře.

„Děkuji."

„Není zač, taky se jí tak občas zbavuji. Žije v setrvalém přesvědčení, že já jsem tu od toho, abych se jí věnovala vždy, kdy ona zatouží po společnosti a ne naopak. Dáte si něco? Kávu, čaj, džus, víno, vaječný koňak, bylinný likér?"

„Kávu a koňak?" navrhl.

„Hned to bude. Udělejte si pohodlí," dělala neurčité gesto, kterým obsáhla celý pokoj. Dala mu tak na výběr, zda dá přednost jídelnímu koutu, nebo pohovkám před krbem. Odložil tašku na jednu z pohovek a rozhlédl se po pokoji. Na rozdíl od něj byla evidentně odhodlána navodit ve svých pokojích vánoční náladu stůj co stůj. Na krbu doutnal františek, na komíně viselo jmelí a na stolku u okna stála v květináči malá jedle nazdobená jako vánoční stromeček.

Záliba slečny Grangerové v knihách nešla přehlédnout. Celá zadní zeď místnosti, kde nebyl krb ani okna, byla zakrytá policemi s knihami. Některé z nich byly celkem vzácné. Soudě podle rozdělení dle oborů a nikoli dle jazyků, nedělala jejich majitelce problém angličtina, stará angličtina, latina ani francouzština.

„Klidně se podívejte," vyzvala ho, když do místnosti nakoukla z kuchyňky a viděla ho stát před knihovnou.

„Zajímavá sbírka," pronesl jakoby mimochodem, když se k němu připojila. Věděla, že v jeho podání je to velká pochvala její knihovny.

„Za omezenou dobu a omezené finance celkem ujde, ale pořád je spousta knih, které bych k nim ráda připojila."

„To bude vždy. Mám přes dva a půl tisíce knih a pořádně dlouhý seznam těch, které bych k nim časem rád připojil, který se s postupem času spíš prodlužuje, než aby se s rostoucí knihovnou zkracoval."

„Přesně. Prosím," pokynula mu k pohovce. Posadil se. K jeho překvapení si nesedla naproti na druhou pohovku, ale vedle něj. Všiml si, že jeho návyky nezůstaly nepovšimnuty a ona se nepokoušela vnutit mu cukr ani mléko.

„Vím, že je to ode mě nezdvořilé, ale navrhuji, abychom si začali tykat. Tedy pokud vám to nevadí," dodala spěšně.

„Proč by to mělo být nezdvořilé?"

„Jste společensky výš a jste starší."

„S tím společenským postavením by se dalo polemizovat, ale předně jsem muž a vy žena, takže navrhujete vy. A ne nevadí mi to, Hermiono. Jako jeden z mála mých studentů jste prokázala, že máte mozek už v době, kdy jste tu studovala, což je mnohem víc, než se některým vašim, tedy tvým spolužákům nepovedlo dodnes."

„Děkuji." Neupřesnila, jestli za jeho svolení k tykání, nebo za tu poklonu, kterou jí právě složil. Nepovažoval za nutné na to jakkoli reagovat.

„Vlastně už nějakou dobu čekám, kdy to navrhneš. Myslel jsem, že ti připadá hloupé začít tykat někomu, kdo tě sedm let okřikoval, když jsi ho neoslovila profesore Snape, tak jsem raději mlčel."

„Od kdy přesně na to čekáš?" ozvala se pátravě. Kdyby ji znal lépe, mohl postřehnout, že se neptá z pouhé zvědavosti.

„Minimálně od minulých Vánoc."

„To mi jako chceš říct, že už jsme si mohli rok a víc tykat?"

„Kdybys to navrhla," upil ze své kávy.

22. prosince rok pátý

„Přejete si?!" zavrčel, když jí po asi pátém zaklepání konečně otevřel.

„My už si zase vykáme? Co jsem provedla tentokrát?" zeptala se překvapeně. Vykal jí vždy, když na ni byl kvůli něčemu naštvaný a vždy, když měl mizernou náladu, protože věděl, že ji to vytočí.

„Zdržujete."

„Poslední tři roky ti to nevadilo."

„Profesor Jefferson nemá čas?"

„Co s tím má Sean společného?"

„Přepokládal jsem, že letošní Vánoce budete svou pozorností obtěžovat jeho."

„A k tomuto předpokladu jsi došel jak?"

„Minulý týden v Prasinkách jste se k sobě náramně měli," odfrkl si. „Div že si tě nevedl za ručičku."

„Ty žárlíš?" nevěřila vlastním očím a uším. Nedokázala si pomoct, ale dostala záchvat smíchu. Popadl ji za paži a vtáhl do svých komnat dřív, než stihla upoutat pozornost procházejících studentů.

„Nemám jediný důvod žárlit a už vůbec ne na toho šaška," sykl na ni.

„Nemáš, ale cítíš se ohrožený, a tak kolem sebe kopeš jak zjančený kůň," dala mu za pravdu hned, jak se jí povedlo popadnout dech.

„Laskavě se uklidněte a důstojně vypadněte z mých komnat."

„Jak dobrý špion jsi byl, Severusi?" naklonila hlavu na stranu a ignorovala vzteklý pohled, který se mu mihl ve tváři. „Myslela jsem, že dobrý, když jsi přežil, ale asi to byla spíš náhoda a štěstí, protože dobrý špion by si od září stihl všimnout, že nejsem Seanův typ."

„Grangerová?!" zavrčel varovně.

„On je gay, Severusi. Byli jsme spolu v Prasinkách, ale u Rosmerty jsme měli sraz s Vectorovou a Firenzem, klidně se jich zeptej."

„Tak proč se na tebe tak lepil a říkal ti Mio?"

„Za prvé nelepil se na mě, dvakrát se dotkl mé ruky a pomohl mi z a do kabátu, což se těžko dá nazvat lepením se. Říkal mi Mio, protože je to zkrácenina od mého jména a víš, lidem, kteří se spřátelí, obvykle netrvá tři roky, aby si začali tykat."

„Spřátelili jste se nějak rychle," odfrkl si. Když o tom tak zpětně přemýšlel, nedokázal si uvědomit, jak je možné, že mu to nedošlo. Tolik indicií, že Jefferson kope za jiný tým, že to až bilo do očí a on to přehlédl. Stárneš, chlapče, stárneš. A chováš se jako žárlivý blbec.

„S gayi je to o to jednodušší, že víš naprosto přesně, jak to s tebou myslí. A krom toho, pokud před nimi použiješ slova jako podprsenka, nebo menstruace, netváří se, jako bys právě použil extrémně vulgární nadávku."

„Bavíš se s ním o menstruaci?" nevěřil svým uším.

„Jednou jsem odřekla poradu, co jsme měli mít ohledně prospěchu slečny Doverové. Bylo mi zle kvůli menstruaci a ve své mluvě jsem to přiznala. Skřítek, po kterém jsem omluvu poslala, se za pár minut vrátil s tonicem a ohřívací lahví, že prý to pan profesor nařídil. Bylo to milé."

„To pomáhá?"

„Ohřívací láhev ano, tonic jsem vždy považovala spíše za placebo, ale někomu to prý fakt pomáhá, tak nevím," pokrčila rameny.

„Takže s ním nic nemáš?"

„Jsme přátelé, nic víc. Z nás dvou jsem já ta, co má důvod žárlit. Jestli mu to někdy řekneš, tak tě prokleju a všechno popřu, ale podle něj máš sexy zadek."

„Dám výpověď," zaúpěl.

„Opovaž se, kdyby mu tu měl na okukování zbýt je Firenze, Hagrid, Filch a Binns, musel by se chudák zbláznit. První sobotu v lednu jdeme zase do Prasinek. Nepřidáš se? Slibuju, že se mnou a s Vectorovou bude tvůj sexy zadek v bezpečí."

„Ne, děkuji," odmítl upjatě.

„Tak si pak nestěžuj. Můžeme se vrátit k původnímu účelu mé návštěvy?"

„A to?"

„K dárkům, jsou přece Vánoce," věnovala mu zářivý úsměv. Připadal si jako naprostý idiot, takhle se před ní zesměšnit a to úplně zbytečně.  Oproti tomu Hermiona vypadala a chovala se, jako by předcházející rozhovor vůbec neproběhl. Zaujatě si prohlížela jeho chabý pokus o vánoční výzdobu. Kapraď mervi ozdobená jako Vánoční stromeček jí vehnala slzy smíchu do očí, ale nevadilo mu to. Tak nějak věděl, že jeho snahu oceňuje.

„Dáš si něco? Svařené víno, třeba?" navrhl.

„Ráda," přikývla a uvelebila se v jednom z křesel. Měl tu dnes celkem chladno. Nebylo divu, venku už čtvrtým dnem vytrvale sněžilo a Hagrid málem ani nestíhal prohazovat cestu do Prasinek.

Spolu s velkým hrnkem svařáku jí podal i patchworkovou deku. „Jeden z dárků od Minervy," poznamenal na její tázavý pohled.

„Děkuji."

„Prosím."

„Omlouvám se za své chování, bylo nepřijatelné."

„Nic se nestalo. Opravdu se k nám v lednu nepřidáš? Rosmerta se zmiňovala, že už tam skoro nechodíš."

„Chodíval jsem tam zapíjet smrtijedská setkání, tenhle důvod návštěv už naštěstí odpadl."

„Opravdu je pryč?" zeptala se tiše. Pořád se v noci občas budila strachy, že se vrátí a že to všechno začne nanovo. Beze slova si sundal redingot, rozepl manžetu košile a vhrnul si rukáv na levé ruce, přistoupil k ní a ukázal jí předloktí. V místě, kde bývalo Znamení zla, byla velká růžová jizva po spálenině. Vzala ho za zápěstí a jemně po jizvě přejela prsty. Trhl sebou, když se ho dotkla, ale rukou neucukl.

„Poprvé jen vybledlo. Tentokrát prostě shořelo. Stejně jako jeho duše," řekl tiše a vyprostil svou ruku z jejích.

„To je dobře. Že je definitivně pryč," upřesnila.

„Ano, to je."

„Na jeho konec," pozvedla hrnek se svařákem.

„Ať se smaží," dodal Severus a upil. „Tu Rosmertu si ještě rozmyslím."

„Kdyžtak první lednová sobota ve dvě u brány nebo v půl třetí u Rosmerty."

„Neřekl jsem ano."

„Neřekl jsi ne."

„To je pravda," připustil. „Jedeš letos domů?"

„Ne. Naši se rozhodli zopakovat si svatební cestu. Dvacátého šestého jdu na oběd do Doupěte, jinak zůstávám tady."

„Tak proč jsi přišla už dnes?"

„Nevěděla jsem, jestli bych zítra nebo pozítří nerušila."

„Nerušila. Vánoce nijak zvlášť neslavím, takže navrhuji, aby ses pozítří stavila znovu. Dejme tomu v pět na skleničku a večeři."

„Dobře, ale pod podmínkou, že se stavíš ty u mě. Mám tam tepleji."

„Dobře. Pozítří v pět u tebe."

31.01.2012 23:22:47
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one