Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 1. díl

Vánoce nejsou zas tak špatný svátek 1. díl

Autor: Sevik99
Beta-read: Jituš
Přístupnost: 15+
Pairing: SS/HG
Upozornění: dovoluji si doporučit číst tučné nadpisy, pomůže to při orientaci v čase

PS: zítra nás čeká 2. díl. celkem budou 3 nebo 4, ještě nevím, jak to rozdělím

22. prosince rok první

Zašil se do nejzapadlejšího koutu sborovny, k ruce si postavil velkou sklenici s punčem a očima hypnotizoval hodiny nad krbem, aby se pohnuly a ty dvě hodiny, které se tomuhle uvolil obětovat, utekly co nejrychleji. Pokud něco skutečně nesnášel, byly to každoroční Vánoční párty zaměstnanců Bradavic. Jen úcta k Minervě, která tuhle tradici horlivě udržovala a taky fakt, že mu z pozice ředitelky každoročně nařizovala účast, mu zabraňovala je zcela ignorovat.

Uběhla už hodina a půl, Sibyla už před bezmála půl hodinou zmizela pod stolem, Rolanda Hoochová už odložila hábit, sako a rozepla tři z pěti knoflíčků na své blůze. Tipoval, že jeho dvě hodinky uplynou těsně před tím, než se pokusí tancovat na stole. Naštěstí. Už měl jednou tu čest a měl takový dojem, že jej to doživotně poznamenalo. Rolanda se chovala na třicet, v obličeji vypadala tak na čtyřicet pět, oblečenou postavu měla jak zachovalá čtyřicítka, ale bylo jí sto šestadvacet a na jejím svlečeném těle to bylo sakra vidět. Její povislá prsa a křečové žíly ho pronásledovaly ve snech ještě dlouho potom. 

„Severusi?" poctila ho svou pozorností Minerva. „To je to tu vážně tak hrozné, že se tváříš jako bychom tě tu mučili?" Severus jí věnoval jeden ze svých pohledů, které měl před lety vyhrazené výhradně pro Nevilla Longbottoma, a který od jeho ochodu ze školy používal jen zcela výjimečně.

„Raději ani neodpovídej," vzala svou otázku zpět. „Včera jsem mluvila s Molly."

Ticho.

„Paní Weasleyová, Hermiona, se vrací do Anglie," pokračovala, když se nedočkala žádné reakce. „Dokončila v Salemu studia lektvarů a kouzelných formulí."

„Spíš ji přestalo bavit se litovat," utrousil.

„Severusi Sebastiane Snape!"

„Co? Byla snad jediná, kdo ve válce někoho ztratil?"

„Ne. To nebyla, jen jsem si myslela, že bys mohl mít trochu pochopení. Vypadalo to, že jste se spřátelili," namítla Minerva chabě. Stárla a začínala to sama na sobě cítit. Ještě rok, dva, se štěstím tři a pak bude muset předat Bradavce někomu jinému. Jen doufala, že Severus do té doby konečně dospěje a zapomene na skutečné i domnělé křivdy z minulosti.

„Pracovali jsme spolu, nepřátelili jsme se!"

 

22. prosince rok druhý

Seděla v křesle před krbem zachumlaná do teplé vlněné deky s hrníčkem kakaa v ruce. Už to bylo sedm měsíců, co se vrátila do Anglie a čtyři, co se vrátila do Bradavic. Nebylo to lehké. Vůbec to nebylo lehké. Hrad přinesl spoustu vzpomínek. Ale nebylo to tak zlé, jak se obávala. Čas skutečně léčil. Šest let byla dlouhá doba. Dost na to, aby se vzpamatovala z Ronovy smrti i z potratu. Přesto měla trochu problém nadchnout se pro Vánoční náladu. Dneska to ještě šlo. Minimálně nebyla jediná, kdo se na párty nebavil. Profesor Snape si sice zalezl do opačného rohu než ona, ale antivánočně naladěn byl naprosto stejně, nebo se tak alespoň tvářil. Zítra to bude horší a pozítří ještě víc. Měla jet domů k rodičům a pak k Weasleyovým.

Hodiny odbily jedenáct. Vytáhla ze skříně zmijozelsky zelený svetr. Koupila ho už před lety, kdy měla dojem, že se trochu spřátelili a do dneška si neudělala čas na to ho vyhodit. Zabalila ho do papíru, co jí zbyl od balení ostatních dárků. Potichu vyklouzla na chodbu a zamířila do sklepení.

„Doufám, že máte zatrac…Weasleyová?!" ozvalo se, když otvíral dveře.

„Veselé Vánoce," řekla tiše a natáhla k němu ruce s balíčkem.

Nedůvěřivě si ji měřil. Neměla nejmenší důvod mu cokoli dávat. Co tu učila, neřekli si nikdy nic víc, než dobrý den. Trpělivě čekala, až si dárek převezme.

„Jsou až pozítří," upozornil ji, když se ticho začalo nepříjemně prodlužovat.

„Ráno odjíždím."

„Co to poslat po skřítcích?"

„Dobře," pokrčila rameny, spustila ruce. „Pomiňte, že jsem rušila," otočila se k odchodu.

„Weasleyová?" zastavil ji těsně před tím, než zmizela za ohybem chodby.

„Grangerová," zastavila se a otočila.

Pozvedl tázavě obočí.

„Grangerová. Vrátila jsem se k dívčímu jménu. Už přes tři roky jsem zase Grangerová."

„Dobře slečno Grangerová, když už jste tady," natáhl k ní ruku.

„Klidně to rozbalte až na Vánoce,"podala mu balíček. „Příště to pošlu po skřítcích."

„Nepošlete." Neupřesnil, jestli proto, že jí to její Nebelvírský smysl pro spravedlnost a pohled na práci skřítků nedovolí, nebo proto, že už žádné příště nebude, a ona se neptala.

„Šťastné a veselé," zopakovala a odešla.

„Šťastné a veselé," řekl do ticha prázdné chodby.

31.01.2012 23:21:29
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one