Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

České Vánoce v Edinburgu

České Vánoce v Edinburgu

Autor: duchacik
Beta-read: Jituš
Přístupnost: neomezená
Pairing: HG/SS

PS: zítra nás čeká předposlední vánoční povídka a to od Sophie
České Vánoce v Edinburgu


Byly to jejich druhé společné Vánoce. Severus si už zvykl na mudlovské vánoční tradice. Byl Štědrý den. Už od rána pekla cukroví, věděla, že by to Severus nikdy nepřiznal, ale to cukroví zbožňoval.
Těšila se na večer. Nemohla se dočkat jeho reakce na její dárky, obzvláště na jeden. Slyšela sprchu z jejich ložnice. Pustila si rádio, jeden z mála mudlovských přístrojů v jejich domě. V kuchyni se rozezněla vánoční koleda.
„Veselé Vánoce, Hermiono," řekl, jakmile přišel do kuchyně.
„Šťastné a veselé, Severusi," odpověděla mu na pozdrav a dala mi pusu. Šla k rádiu a vypla ho.
„Proč si to vypnula?"
„Já nevím, myslela jsem, že si na koledy moc nepotrpíš."
„Omyl," zapnul rádio a přešel k ní. „Smím prosit, slečno?"
„Ale jistě, profesore," odpověděla a ladně se uklonila.
Po tanci si sedli zpět ke stolu a nasnídali se.
„Myslela jsem, že bychom se mohli jít odpoledne projít, aby nám lépe vyhládlo."
„Dobře, ještě půjdu doladit pár maličkostí a můžeme si dát venku i oběd."
„Fajn, ještě tu musím něco dopéct, přijdu pak pro tebe."
Bydleli v domě na okraji Edinburghu. Okolí jejich domu tvořily parky a zeleň. Dnes bylo vše pokryto sněhem. Severus vzal Hermionu za ruku, blížili ke svému domu. Hermiona se mu najednou vytrhla a rozběhla se směrem k velkému smrku.
„Hermiono?" volal zmateně Severus.
„Baf!" zakřičela Hermiona, když ho trefila sněhovou koulí do obličeje.
Otočil se a viděl Hermionu hystericky se smát. Sebral ze země smích a hodil jí ho za krk.
„Není radno si zahrávat se Zmijozelem!" řekl s mírným úšklebkem a dal jí pusu.
Když došli domů, bylo šest hodin.
„Asi bychom se měli jít převléknout, za chvilku bude večeře," řekla Hermiona.
Hermiona se převlékla do červených šatů, které dostala loni od Severuse k Vánocům. Stála v kuchyni a dodělávala poslední přípravy na slavnostní večeři.
„Moc ti to sluší, ten chlap, co ti to dal, musel mít vážně dobrý vkus," konstatoval, když vešel do kuchyně.
„Díky, tobě to taky moc sluší," oplatila mu kompliment.
Severus si naložil další porci salátu, kuřecí řízek a bramborový salát miloval, ten kapr divně páchnul, ale tohle bylo geniální. Když dojedl, přesunuli se ke stromečku. Byl laděn do modro-stříbrné barvy. Severus se natáhl pro malou krabičku.
„Pro tebe, miláčku," políbil ji.
„Severusi, ten je krásný, to si neměl," řekla, jakmile uviděla diamantový náhrdelník.
„Měl, mám krásnou ženu, o které všichni říkají, jak je inteligentní, ona je nejen chytrá, ale taky krásná. Na to druhé bych rád upozornil touhle maličkostí."
„Děkuju," vlepila mu pusu. „Tohle je pro tebe, lásko," řekla a podala mu těžký balíček.
„Co to," rozzářily se mu oči, „Osmidílná série ´Jedy nejmocnější´. Děkuju moc."
„Nemáš zač, věděla jsem, že tímhle ti udělám větší radost, než trenkama v barvách Zmijozelu," ušklíbla se.
Dál rozbalovali dárky. Severus dostal košili v jeho oblíbené - černé barvě a taky sadu platinových kotlíků. Hermiona dostala kromě diamantového náhrdelníku taky knihu od její oblíbené mudlovské autorky, ze které měla velkou radost, protože věděla, že pro tuhle knihu musel jít mimo kouzelnický svět a jako poslední - úchvatné modré šaty.
„Hermiono, děkuju moc za všechny dárky, jsou úžasný," řekla Severus, když spolu seděli v křesle a tulili se k sobě.
„Není zač, taky mockrát děkuju, myslím, že ten náhrdelník a ty šaty spolu krásně ladí. Abych nezapomněla, mám pro tebe ještě jeden dárek."
„Ano? To jsem si snad ani nezasloužil…"
„No, to asi ne," řekla a položila jeho ruku na svoje břicho.
„My, ehm, totiž chci říct, my budeme mít dítě?" zeptal se překvapeně.
„Ano, doufám, že nejsi zklamaný."
„Ne, vůbec, jenom překvapený. Víš, co to bude?"
„Kluk."
„Takže já budu mít syna?" rozzářily se mu dnes už po několikáté oči.
„Správně."
„Děkuju, to je opravdu jeden z nejhezčích dárků, co jsem kdy dostal."
31.01.2012 23:30:18
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one