Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Bezejmenná povídka od Bejajy

Bezejmenná povídka od Bejajy

Autor: Bejaja
Beta-read: Jituš
Přístupnost: neomezeně
Pairing: SS/HG

PS: Na zítra jsou v plánu První Vánoce po válce od Niky

Bezejmenná povídka od Bejajy

 

Hermiona pomalu otevírala zatuchlé dveře na půdě. „Příští rok ty ozdoby musím dát někam do přízemí," mumlala si pro sebe a snažila se rozhlédnout po velké půdě. Při otevírání dveří zvířila obrovské množství prachu, které se tu snad hromadilo po generace. Když se prach částečně usadil, vykročila k nejbližšímu oknu, aby ten prach a zatuchlinu trochu vyvětrala. Když ale otočila klikou, vítr jí doslova rozrazil okno pod rukama a do místnosti zavál čistý vzduch. Chvíli si užívala čerstvého vzduchu, který sliboval přibližující se sněhovou bouři, ale z transu jí vyrušil šustot papíru. Otevřela oči a po celé půdě byly rozházeny nějaké papíry. Rychle zavřela okno, aby škody nebyly ještě větší a rozhodla se začít likvidovat tu spoušť. Papíry navrchu byly nějaké poznámky kolem lektvarů. Ještě štěstí, že měl Severus očíslované stránky, protože luštěním jeho písma by mohla strávit celý zbytek času do Vánoc, které se kvapem blížily. Srovnala je a vrátila na jedinou volnou polici v dosahu. Začala prohlížet jednu bednu po druhé a snažila si vzpomenout, kam skřítkům poručila dát ty ozdoby. Trefila se až na popáté. Paradoxně to byla truhla nejblíže dveřím a z boku na ní bylo napsáno ozdoby. Otevřela ji a začala vyndavat krásné fialové ozdoby, které záhadně nezmizely jako ty předešlé každý rok. Byla ráda, milovala je. Rukama pohladila malé ozdoby, které dělala s malou Alex. Byl na nich roztomilý sněhulák úplně se topící v barvách. Nemohla ji přesvědčit, že sněhulák je prostě bílý, ale Alex měla prostě ráda barvy a bílý sněhulák jí přišel nudný. Na zemi vedle Hermiony už byla velká kupa ozdob, řetězů a ozdobiček, ale ještě jí chyběla krásná skleněná špička. „Kde jen může být?" říkala si pro sebe. Byla, jako vždycky, až na dně. Opatrně ji vytáhla, aby ji náhodou nepoškodila a zálibně se na ni zadívala. Perleťová špička s malinkatými zlatými kolečky se třpytkami. Opatrně ji položila na hromadu a začala vracet do truhly nepotřebné věci. Když uklidila zpět nepotřebné ozdoby, všimla si, že vedle truhly leží černý sešit. Na půdě byl sice nepořádek, ale ne takový, aby se na zemi válely sešity. Zvedla ho a snažila se přečíst, co bylo napsáno na přední straně. Bezpochyby to byl Severusův rukopis, ale nějak zvláštně jiný. Rozhlédla se, jestli někdo nejde, zavřela truhlu a posadila se na ní. Připadala si jako malá školačka, která našla vánoční dárky. Otevřela sešit a v horním pravém rohu bylo datum. 16. prosince 1968. V duchu si spočítala, že Severusovi bylo 8 let. Písmo bylo roztomile neohrabané, ale rozhodně více k přečtení než současného pana Snapea. Ponořila se do příběhu, který jí měl napovědět…

16. prosince 1968

Naši se dnes znovu hádali. Myslel jsem, že když mě uvidí, nechají toho, ale otec jen přidal na síle. Tak jsem se běžel schovat na půdu, tady je mi nejlépe.

19. prosince 1968

Maminka dnes spadla ze schodů. Pak mi otec řekl, že umřela. Když jsem ji viděl, plakal jsem a přál si, aby byla zpět. Otec mě, ale viděl a zavřel mě do sklepa. Byla tam tma a zima.

22. prosince 1968

Dnes jsme byli mamince na pohřbu. Bratr stál vedle mne a hned potom, co jsme ji pohřbili, se s otcem hrozně pohádal a odešel. Každou chvíli čekám, že se vrátí. Myslím, že už slyším cvaknout kliku, vrznout dveře.

24. prosince 1968

Otec podpálil malinkatý stromeček, který mi maminka dala, abych měl alespoň malé Vánoce. Pak před mýma očima zapálil zabalené vánoční dárky. Chtěl jsem plakat, ale nechtěl jsem už být zavřený ve sklepě.

Doteď se Hermiona držela, ale teď jí slza vyklouzla z koutku a razila si cestu po její tváři. Na chvíli upřela pohled na půdu a uvažovala, kde tak malý Severus asi mohl sedávat, ale ještě více ji to rozesmutnělo. Raději přeskočila pár stránek. Písmo se zdálo s věkem více nečitelné.

5. března 1973

Právě mi dorazil dopis, že otec po dlouhé vleklé nemoci skonal v nemocnici u Svatého Munga. Čekal jsem, že se mi uleví, nebo tak něco, ale nic. Je mi to jedno. Profesor Brumbál mi nabízel prázdniny, ale nechtěl jsem nic ve škole propásnout. Hlavně ne lektvary. Alex mi napsal, ale jeho dopis jsem neotevřel.

10. března 1973

Přišel mi dopis od právníka. Sděluje mi, že majetek bude zatím spravovat on sám a že o prázdninách budu moct jet k tetičce Heriette. Zlá ženská, nikdy k ní už nepojedu. V životě NE.

Hermiona prolistovala ještě další stránky, ale obsah byl podobný. Smutkem týraná duše, která neměla o koho se opřít. Občas zasvitlo hezké slovo ohledně lektvarů, ale to bylo vše. Poslední zápis obsahoval jednu jedinou větu. „Dnes jsem se přidal ke smrtijedům." Tím deník končil. Hermiona ho pomalu zavřela a vložila do nejvzdálenější truhly. V hlavě měla zmatek. Věděla, že tak nějak to bylo, ale v očích malého kluka to bylo nepředstavitelně hrozné. Musela se sebrat. Pomalu došla k ozdobám a snažila se je porovnat do náruče. Nakonec některé zmenšila do kapsy. Vyšla ven z toho světa nešťastných vzpomínek a zavřela za sebou dveře. Donesla ozdoby do obývacího pokoje a zahleděla se na krásný vánoční stromeček, který se tyčil přes půlku haly. Všechny ozdoby dala na konferenční stolek nejblíže stromku a přemýšlela, jestli ho má ozdobit hned, nebo počkat na děti. Severus byl s Larou a se všemi třemi dětmi na procházce. Pohlédla ven z okna, kde se strhla fujavice. Koukla na hodiny. Byli venku něco přes dvě hodiny. Prý se chtěli jít provětrat, ale Hermioně bylo jasné, že jdou shánět dárky pro ní a pro Draca. V tom zahučely plameny v krbu a vystoupil z nich Draco.

„Ahoj, Hermiono, začínáš už zdobit?" pozdravil Draco.

„Ahoj, Draco, využila jsem chvíle, kdy děti nejsou doma a budu na to mít relativní klid. Pomůžeš mi?"

„Jistě, jen se skočím převléknout." Řekl Draco a už odcházel do patra, kde již přes tři roky obývali s Larou a jejich Amandou pár ložnic. Aniž by řekla švec, byl zpátky a přidal ruce k dílu.

„Přijdeš mi nějaká zamyšlená. Stalo se něco?" loupnul po ní okem Draco.

„Jen mi dělá starosti, kde jsou tak dlouho. Odešli před bezmála dvěma hodinami a venku začalo pěkně sněžit." Jen co to dořekla, otevřely se dveře a dovnitř vstoupili tři malí sněhuláci a dva velcí. Hermiona s Dracem se od srdce rozesmáli. K Hermioně přiběhla malá Alex a malý Severus. K Dracovi přiběhla Amanda a lípla mu pusu na tvář. Oba začali své ratolesti vysvlékat asi z milionu vrstev.

„A kde jste byli?" zajímalo Hermionu.

„Byli jsme na Příčné, ale nebyli jsme v cukrárně." Prozradila je Amanda.

Hermiona se jen usmála. Svěřila děti Laře a šla za Severusem do pracovny. Posadil se a ona mu dala pusu. Potřebovala trochu povzbudit na to, na co se právě chystala zeptat.

„Byla jsem na půdě pro ozdoby a našla jsem tam takový černý sešit." Severus trochu ztuhl, ale pak se zase uvolnil.

„A co to bylo za sešit?" zeptal se trochu zvědavě, i když přesně věděl, jaký sešit má Hermiona na mysli.

„Myslím, že to byl tvůj deník. Musím se přiznat, že jsem pár stránek přečetla. To, co tam stálo, bylo to strašné. Netušila jsem, že to bylo tak hrozné. Je mi to líto," dodala kajícně.

„Je to už uzavřená minulost. Teď mám vás a to je to nejlepší, co mě v životě potkalo. A dočetla jsi ho dokonce?" Pohladil Hermionu po ruce a pohybem ji přinutil si k němu sednout do křesla.

„Jen jsem ho prolistovala, myslela jsem, že poslední poznámka byla, jak jsi vstoupil ke smrtijedům."

„Tak to jsi nedošla až na poslední stránku. Nechceš ho přinést, abychom se na to podívali?" Hermiona rychle doběhla na půdu, dvakrát se přerazila o truhlu a stojan na deštníky, co jí stály v cestě. Otevřela truhlu a rychle popadla deník. Když běžela dolů, okem zkontrolovala děti, jak jim Lara připravuje svačinu. Když dosprintovala do pracovny, Severus ji sjel lehce kritickým, i když pobaveným pohledem typu „Ty zvědavko, jsi jako malá". Usadil si ji na klín a otevřel knihu, kterou si myslel, že jí už nikdy neotevře.

Na poslední straně stálo:

20. června 2007

Hermiona Jane Grangerová si vzala mě - Severuse Snapea, byl to nejlepší den v mém životě.

12. března 2011

To jsem si tehdy myslel. Dnes mi Hermiona porodila nádhernou holčičku Alex. Mé dva nejlepší dny.

27. listopadu 2014

Dnes mi Hermiona porodila syna jménem Severus. Nejlepší tři dny v mém životě. Prozatím.

„Máš pravdu Severusi, sem jsem nedočetla. Je to krásný, děkuju." Hermioně se zaleskly oči a jedna slza plná štěstí a smutku skápla na Severusův kabát. Severus ji objal, jak nejvíce uměl a děkoval bohu za to, že má všechno, co si vlastně ani nepřál.

„Mámí!!!!" Proťal jejich idylické objetí hlas jejich ratolesti. A znovu byli rodiči, ač na chvíli byli zase jenom Severus a Hermiona.

31.01.2012 14:15:35
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one