Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Svatební oznámení 1/2 od Sevika99 18+

Svatební oznámení

Autor: Sevik99
Beta-read: Jituš a Lianel
Pairing: SS/HG
Přístpnost: 18+

Andělíček! Další andělíček! Co jsem komu udělal! Zase andělíček! Všude samý andělíček! Kam se člověk podívá, tam poletuje boubelatý prdelatý andělíček a harfou nebo lukem a přiblblým úsměvem na tváři, kteří číhali na kolemjdoucí a nadšeně jim přednášeli zamilované básničky, nebo předávaly veršované vzkazy od ctitelů. Za tohle tu babu Trelawneyovou už vážně zabije.  Že pro tu šaškárnu s andělíčky nadchla Hoochovou, Prýtovou a Kratiknota, to by byl ještě schopný pochopit. S nedostatkem vkusu a značnou slabostí pro kýč svých kolegyň byl obeznámen už dávno a Kratiknot v tom viděl možnost, jak předvést, že je stále mistrem ve svém oboru. C čistým svědomím nemohl ani ve své averzi k čemukoli andělíčkovskému Kratiknotovi upřít, že to bylo skutečně originální a precizně provedené kouzlo.
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky ……." ozvalo se mu u ucha. Další slova zamrzla andělíčkovi na rtech, když ho počastoval svým smrtícím pohledem číslo čtyři, který měl dlouhých sedm let vyhrazený pouze pro pana Longbottoma. Když vytáhl hůlku, aby andělíčka počastoval i nějakou peprnou kletbičkou, viděl už jen jeho kulaté pozadí v růžovém tylu, mizející za nejbližším rohem. Zřejmě měl přičarován i pud sebezáchovy.
Vstoupil do Velké síně a zaúpěl. Přes ten roj okřídlených potvor nebyl málem ani vidět strop.  Usedl a své místo a automaticky odpověděl na přání dobrého rána od profesorky přeměňování. Až o pár vteřin později si uvědomil, že mu dnes dobré ráno nepopřála. To bylo znepokojující. Co se prvního září usadila na vedlejší židli, vytrvale ho zdvořile zdravila při každém jídle, ačkoli ji postupně ignoroval, vrčel na ni, štěkal na ni kousavé poznámky a nakonec začal pozdravy neochotně oplácet. Dnes jeho příchod ani nezaznamenala. Místo toho znechuceně sledovala narůstající hromádku Valentýnských přáníček, a očima vraždila každého andělíčka, který se byť jen podíval jejím směrem.
„Nevítaná pozornost?" otázal se zdvořile.
„Ty taky nevypadáš zrovna nadšeně," kývla hlavou směrem k jeho podstatně menší, nicméně nezanedbatelné hromádce.
„Ale kdepak. Nevidíš, jak jsem nadšen z vyznání lásky a nabídek k sexu od žen které jsem nikdy v životě neviděl, a které jsou natolik hloupé, aby věřily všem žvástům, které o mé osobě Holoubkvá stihla od války napsat." Vytáhl hůlku a zlehka klepl na jednu z růžových obálek. Celá hromádka vmžiku vzplanula namodralým plamenem. Copak mohl být někdo skutečně tak hloupý a věřit článkům s titulky jako, Severus Snape, osamělý hrdina, Severus Snape: Hrdina a stále sám, kde je chyba?, Ani Merlinův řád neodkáže Severusi Snapeamu přitáhnout milenku. Proč asi?, 10 žen, které by Severus Snape chtěl do postele (a stejně se mu to nepodaří) a jeho oblíbený Severus Snape, válečný hrdina nemá kam zasunout. Když si pak přečetl na něj navazující článek, šel tu mrchu zabít. Naštěstí Minerva četla noviny jako první, a tak díky společnému úsilí tří bystrozorů, poloviny pedagogického sboru a předsedy školní správní rady ta blonďatá zmije v zeleném přežila. Zpětně musel uznat, že zažalovat Věštce mělo taky něco do sebe, minimálně ta veřejná omluva a dvacet pět tisíc galeonů jako zadostiučinění za újmu na pověsti byly příjemnou náplastí.
„Jsem ráda, že je na tom někdo podobně," poznamenala a mrskla odpuzující kletbu po velkém výrovi, který s psaníčkem v pařátech zamířil jejím směrem. Chudák sova udělal ve vzduchu kotrmelec a svou nedobrovolnou změnu letového směru vybrala sotva stopu nad zemí. Uraženě zahoukala, pustila obálku na zem a odlétla. „Připadám si jako zboží ve výloze. Minulý víkend jsem měla dozor v Prasinkách. Za těch pitomých šest hodin jsem byla sedmnáckrát požádána o autogram, osm lidí se semnou fotografovalo, patnáct si se mnou chtělo potřást rukou, šestadvacet mi poděkovalo, že jsme sejmuli Voldyho a dva mi řekli, že jsem, cituji: Namyšlená promiskuitní flundra a Nadutá frigidní zlatokopka."
„Přežili?"
„Už jsem si zvykla, že sláva má i své stinné stránky, ale jsou chvíle, kdy skutečně lituji, že jsem si kdysi sedla do stejného kupé jako Harry. Ale abych se přiznala, doufala jsem, že osm let po válce budu známá i díky něčemu jinému, než jednomu pitomému zrcadlovému kouzlu," povzdechla si a znechuceně dloubla hůlkou do valentýnek, jako by měla strach, že ji kousnou.
„Výborně načasovanému zrcadlovému kouzlu," doplnil ji. „Mrzí mě, že jsem neviděl, jak se tvářil, když si uvědomil, že ho zabije jeho vlastní kletba," přiznal. Do dnes ho štvalo, že poslední dny války strávil upoután na nemocniční lůžko, kam se dostal v důsledku zacházení Voldemorta poté, co byla prozrazena jeho role dvojitého agenta.
„Jestli o to vážně stojíš, vytáhnu ti ten večer do myslánky, i když si nejsem jistá, jestli tam najdeš zrovna tohle. Víc než jeho výraz mě zajímalo, jestli Harry ještě žije."
„To chápu, a pokud jsi to myslela vážně, rád té nabídky využiji. Co s nimi uděláš?" kývl hlavou směrem k valentýnkám na stole.
„Zpracuji pro statistické účely."
„Prosím?"
„Loni jsem dostala sto dvacet sedm básniček, některé s poděkováním, jednačtyřicet nabídek k sňatku a dvaasedmdesát nabídek na schůzku s možností jejího ... ehm ... intimního zakončení. Dohromady jsem za těch osm let dostala dva tisíce tři sta dvanáct valentýnek od sedmi set padesáti různých lidí," věnovala mu jeden široký falešný úsměv, než valentýnky zmenšila a pokusila se nacpat si je do kapes.
„Tak to utni."
„A nevíš, jak?"
„Vím, ale nebude se ti to líbit," varoval ji a ona by byla ochotná přísahat, že na ni i mrkl. To upoutalo její pozornost. Hodně se po válce změnil a ona zjistila, že má velice zvláštní, ale o to větší smysl pro humor.
„Jak?"
„Chceš to vysvětlit, nebo to přímo realizujeme?"
Pozvedla tázavě obočí a on usoudil, že tráví v jeho přítomnosti příliš mnoho času. Tento zvyk byl evidentně nakažlivý.
„Jak moc šílené to je?"
„No dovol? Mám snad zrzavé vlasy a pihy úplně všude?" ohradil se. „Šílené věci vymýšlela dvojčata Weasleyova, já vymýšlím pouze geniální věci."
„Takže hodně šílené. To je dobře. Zoufalé situace si žádají drastická řešení. Jsem pro přímou realizaci."
„Aniž víš, do čeho jdeš?" podivil se a zvedl se od stolu. „Tvá důvěra mě skutečně těší. Pojď se mnou, tvař se nadšeně a chovej se přirozeně," dal jí rychlé pokyny. Počkal, až vstane od stolu, ale když chtěla projít kolem něho k dvířkám pro učitele, které byly hned za profesorským stolem. Zastavil ji a přiměl ji zamířit mezi kolejní stoly. Sešel těch pár schodů ze stupínku a nabídl jí ruku, aby se o ni mohla opřít. Od války trochu kulhala. Připojila se k němu pod schody, a on jí omotal ruku kolem pasu. Mohl slyšet, jak to velkou síní zašumělo úžasem a několik příborů se zazvoněním dopadlo na podlahu. Byli kousek za polovinou síně, když se k nim přitočil jeden z andělíčků se snítkou rozkvetlé třešně v ruce. Tedy spíš s pořádnou kvetoucí větví. Hagrid zcela evidentně přiložil ruku k dílu. Andělíček se významně zpomalil a začal kolem nich kroužit. Severus zastavil, přitáhl si překvapenou Hemirmionu do náruče.
„Nefackovat," upozornil ji, než ji políbil. Pokud před chvílí síň šuměla úžasem, nyní šokovaně mlčela. V nastalém tichu slyšel zběsilý tlukot jejího srdce i jedno osamělé: No to mě poser. Po pár vteřinách usoudil, že už té podívané bylo dost. Odstoupil od Hermiony a připravil se na pořádnou scénu.
Hermiona od něj kousek odstoupila. Cítila známé pálení ve tvářích a věděla, že se červená až za ušima. Nikdy nebyla zrovna exhibionistka a líbat se se Severusem uprostřed Velké síně, před zraky bezmála tří set lidí bylo ...... no prostě divné. Ne špatné, slizké, nebo snad nechutné, ale prostě divné.
„Půjdeme?" nabídl jí rámě a vyčkával. Trvalo pár vteřin, než dokázala přemoct stud a ovládnout touhu utéct odsud co nejdál. Pak rámě přijala.
„Kamkoli budeš chtít," posbírala zbytky své důstojnosti a svého sebeovládání a nechala se odvést ze síně. Došli sotva za první roh, kdy už to nevydržela a nahlas se rozesmála.
„Geniální?!" vypravila ze sebe mezi záchvaty smíchu. „Dovol mi tě upozornit, že tohle je to nejšílenější, co jsem kdy viděla a to včetně Georgovi pověstné kanadské noci."
„To byla teprve první část plánu," oznámil jí a sledoval její zděšený výraz.
„Asi bych si měla odvyknout souhlasit s věcmi, s kterými nejsem detailně obeznámena, zejména v případech, kdy jsi je vymyslel ty," zabodla mu prst do hrudi. „Je ti jasné, že tohle si určitě vyžádá speciální večerní vydání Denního Věštce?"
„To doufám. Je čas na část dvě. Myslím, že tvé komnaty budou pro její realizaci více než vyhovující."
„A ta druhá část bude spočívat v čem? Necháme se přistihnout tak říkajíc infla granti?" zeptala se se smíchem a v duchu se napomenula, že na tom není nic směšného. A už vůbec není směšné takhle infantilně flirtovat s kolegou a to ani v případě, že je ten kolega zároveň jejím dlouholetým přítelem. A fakt, že dotyčného kolegu shledávala vzhledově celkem ucházejícím, příjemným společníkem a více než dobrým partnerem pro společné trávení volného času na tom nic neměnilo.
„To není špatný nápad. Můžeme si to nechat jako plán B, ale má verze je trochu méně osobní," uklidnil ji. Ta odpověď ji potěšila i zklamala zároveň a trvalo jí několik dlouhých minut, než si uvědomila proč. Odmítl napůl vážně myšlenou nabídku sexu a zároveň ji zcela nezavrhl. To bylo dobře. Nebyla hloupá. Věděla, že sex změní jakýkoli vztah a bohužel, ne vždy k lepšímu.
„A tvá verze spočívá v čem?"
„Odepíšeš na své valentýnky, nebo abych byl přesný na ty, jejichž odesílatel ti píše opakovaně."
„Víš, kolik toho bude?" zeptala se zděšeně.
„Máme na to celý zbytek dne. Jen doufám, že budeme mít dost sov."
„A co jim mám napsat?"
„Nic," odpověděl prstě a zastavil se před portrétem jakési postarší dámy, která se na něj shovívavě usmála a vyčkávavě se obrátila na Hermionu.
„Oáza klidu," sdělila dámě heslo a v duchu se zastyděla, že nepřišla na nic originálnějšího. Nechala Snapa vejít a dala mu chvilku, aby se rozhlédl.
„Pak ovšem nechápu, proč jim budu odepisovat."
„Prosím?" otočil se na ni. Posledních pár vteřin ji příliš nevnímal. Zaujaly ho její pokoje, respektive stěny jejích pokojů obložené do posledního kousku policemi s knihami.
„Říkal jsi, že jim mám odepsat, ale pak jsi řekl, že jim nic nenapíšu. Asi mám dnes trochu delší vedení, ale nedává mi to smysl."
„Nebudeš jim nic psát, jen jim pošleš své svatební oznámení."
„Ale já žádná nemám, když jsem u toho, nemám ani snoubence, ani přítele, který by časem na tuto roli mohl aspirovat," upozornila ho a nasadila výraz, jakoby se už už chystala zeptat se ho, jestli se v posledních dnech náhodou nepraštil do hlavy.
„Ale to oni nevědí."
„OK. Jdu sehnat obálky, ty připrav oznámení."
„Koho ti nám dát za ženicha? Pana Filche, některého Weasleyho, Longbottoma," zeptal se, zatímco systematicky prohledával její stůl ve snaze najít nějaké pergameny.
„Poslední šuplík vlevo," navedla ho. „Myslím, že ta čest by měla patřit autorovi tohoto údajně geniálního nápadu," sdělila mu. „Nemůžeme nějakého nevinného chudáka vystavit tomu mediálnímu šílenství, které tvůj žert bezpochyby rozpoutá. Nebo už se ti ten nápad nezdá tak dobrý?"
„Naopak, zdá se mi čím dál tím lepší, a pro po, nikdo není nevinný," poznamenal suše, vytáhl několik pergamenů a dal se do práce. Když už si dělá svatební oznámení, měla by vypadat k světu, i když jsou jen naoko.
18.02.2012 00:26:40
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one