Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Improviso Sancti Valentino Dies od Vandy

Improviso Sancti Valentino Dies

Autor: Vanda
Beta-read: Jituš
Pairing: HG/LM
Přístupnost : 18+


Hermiona se procházela Příčnou ulicí. Její myšlenky byly lehce chmurné, protože dnes bylo 14. února, Den svatého Valentýna. Všichni její přátelé měli s kým tento den oslavit, Harry měl Ginny, Ron Levanduli, jen ona sama byla jako kůl v plotě. A protože na svou osamělost nechtěla myslet, rozhodla se, že si zajde na Příčnou něco hezkého koupit. Když měla špatnou náladu, nebo jí něco v práci rozhodilo, tak si šla udělat malou radost. Někdy to byla kniha, jindy nějaký pěkný doplněk do bytu nebo něco hezkého na sebe.  Dnes se tu procházela, bez toho aniž by tušila, co by si chtěla koupit. Jak tak procházela a koukala do výloh obchodů, zapomněla dávat pozor a do někoho vrazila. Málem sebou sekla na zem, ale čísi ruka ji zachytila a zabránila styku špinavého mokrého chodníku s jejím tělem. Když se z toho šoku vzpamatovala, pohlédla nahoru do tváře svého zachránce. Na okamžik se jí zastavilo srdce, protože v té záplavě jemných platinových vlasů, bouřkově šedých očích a aristokratickém arogantním pohledu poznala Luciuse Malfoye. Tak rychle jak jí to tělo dovolovalo, vytrhla ruku z jeho sevření a o krok od něj ustoupila.
„Pane Malfoyi," pozdravila. „Děkuji a nashledanou."
S tím se okolo něj protáhla a chtěla zmizet. Ale zastavil ji jeho hlas.
„Slečno Grangerová, obávám se, že jste něco ztratila."
Hermiona se pomaličku otočila a spatřila v jeho ruce svoji náušnici. Musela jí při tom pádu vypadnout z ucha. Věděla, že ty náušnice nedrží, jak by měly, ale ještě jaksi neměla čas si je nechat opravit. Ano mohla to udělat sama kouzlem, ale ještě nikdy to nezkoušela a tyhle náušnice pro ni velmi znamenaly a nechtěla s nimi něco udělat. Byly totiž po její mamince.
Obezřetně k němu došla a nastavila dlaň. Ale Lucius Malfoy náušnici sevřel v dlani a nevypadalo to, že by jí ji chtěl vrátit. Hermiona vztekle stiskla zuby.
„Mohl byste mi vrátit moji náušnici?" Otázala se Hermiona a napjatě čekala dál s rukou nataženou.
Lucius Malofoy se jen ušklíbl a náušnici si zastrčil do kapsy.
„Slečno Grangerová, pokud svoji náušnici chcete, a já vím, že o ni hodně stojíte, musíte si pro ni dnes večer přijít ke mně domů. Doporučuji, abyste si vzala k večeři něco vhodného na sebe. Nashledanou večer."
S tím se otočil a odešel. Hermiona zůstala jen konsternovaně zírat. Co si to dovoluje, ten arogantní zmetek. Kdo si myslí, že je, že jí bude diktovat, co má dělat. A ještě ji takhle sprostě okradl. Měla chuť jít na bystrozorské oddělení a nahlásit to. Ale nakonec si uvědomila, že je dnes vlastně Svatý Valentýn a byla by za hysterku, že dnes dělá rozruch kvůli jedné náušnici. Vztekle se otočila a pokračovala dál po Příčné ulici, přemýšlejíc co s nastalou situací bude dělat. Nechápala, co tím sleduje.  Lucius Malfoy byl po válce s Voldemortem  zproštěn všech obvinění, protože několik měsíců před rozhodující bitvu se přidal na stranu světla. Voldemort mu zabil manželku a syna a on se za to chtěl pomstít. Ale stále to byl ten arogantní, mudly nenávidějící člověk. A co víc Smrtijed, jenž se nezdráhal zabít kohokoli bez výčitek svědomí. Několikrát s ním Hermiona spolupracovala, takže věděla přesně, čeho je schopný. A také přesně věděla, že on vždy dostane, to co chce. A nejhorší bylo, že pro ni byl neskutečně přitažlivý. Něco ji k němu vábilo. Hermiona své roztřesení při každém jejich střetu pokládala za nenávist, ale později si připustila, že tohle nebyla nenávist. Nechápala samu sebe, byl to přeci jen zlý člověk. Smrtijed, pro Merlina! Po konci války se mu tedy raději vyhýbala jak čert kříži a úspěšně se jí to vedlo několik let, až do dnešního dne.
Nedokázala vymyslet žádný způsob, jak svoji náušnici dostat zpět bez toho, aby k němu musela jít. Nakonec se tedy rozhodla, že tam přeci jen půjde. Pro jistotu, že by jí něco chtěl udělat, nechá u sebe doma pojistku. Pokud by se do rána nevrátila, pošle se automaticky Harrymu dopis se vzpomínkou na dnešní setkání. A sama se raději řádně vybaví, ještě jí zůstalo doma několik vychytávek z války. Zašla tedy do obchůdku se společenskými oděvy, aby si koupila „něco vhodného".
Stála u velkých tepaných dveří, oblečená do černých koktejlových šatů a kabátu. Vlasy měla umně vyčesané do slušivého drdolu a jen několik pramínků jí spadalo kolem tváře. Několik minut se odhodlávala, než vztáhla ruku na klepadlo ve tvaru hada. Jak příznačné. O několik vteřin později se dveře otevřely a za nimi stál skřítek. Pokynul Hermioně, aby vstoupila dovnitř.
Když Hermiona spatřila vstupní halu Malfoy manor, dech se jí zadrhl. Něco tak nádherného ještě neviděla. Obrovská světlá místnost, téměř celá obložená bílým mramorem. Na každé straně se vinula dvě schodiště, jež se nahoře spojovala v jedno.  Místnost byla vkusně doplněna několika sochami kouzelných tvorů, mezi schodišti byl nádherně vytvořený drak s rozepjatými křídly. 
„Pojďte za mnou, prosím, odvedu vás za pánem domu." Ozval se skřítek, když za ní zavřel dveře.
Hermiona ho poslušně následovala, stále se rozhlížejíc po sídle. Během několika minut došli do jídelny. Té vévodil dlouhý úzký stůl, u nějž byly pouze dvě židle, každá na jednom konci. Na stěnách byly moderní obrazy. Netušila, že Malfoy má cit pro umění a zvláště to novodobé.
Lucius Malfoy vstoupil do místnosti několik vteřin po ní.
„Dobrý večer, slečno Grangerová. Jsem rád, že jste přišla. Smím vám vzít kabát?"
Hermiona se k němu otočila zády, aby jí pomohl.
„Dobrý večer, pane Malfoyi. Děkuji."
Lucius kabát hodil skřítkovi a doprovodil Hermionu k židli. Když jí pomohl usadit se, přešel na druhou stranu stolu k druhé židli a sám se posadil. Lehce klepnul rukou o zvonek a na stole se objevilo jídlo. Jako předkrm měli uzená kachní prsíčka se zeleným salátem a nastrouhaným sýrem Comté, dále polévku Velouté z pravých hřibů, jako hlavní chod pečené jehněčí karé a jako dezert Crème brûlée. K pití jim skřítek nalil archivní francouzské víno a vodu.
Během večeře spolu prohodili pouze pár slov společenské konverzace. A po ní se přesunuli do salónku. Hermiona už to déle nemohla vydržet a zeptala se na svoji náušnici.
„Slečno Grangerová, vypadá to, že velmi spěcháte. Prosím věnujte mi jeden tanec. Já vám pak vrátím náušnici a můžete odejít," zapředl Malfoy.
Hermiona si nebyla jistá, zda je to dobrý nápad. Měla neblahé tušení, že pokud se jí dotkne, tak už nebude chtít odejít. Ale když k ní přistoupil a nabídl jí ruku, její ruka sama vklouzla do té jeho. Salónkem se rozezněla příjemná pomalá hudba. Lucius jí položil jednu ruku na bok a druhou pevně stiskl ve své dlani. Hermiona mu svojí volnou ruku položila zlehka na rameno a zahájili spolu tanec. Dívali se jeden druhému do očí a oba přemýšleli o tom druhém. Hermionu velmi zajímalo, proč Malfoy tohle všechno dělá, proč jí pozval na večeři a teď s ní dokonce tančí. Myslela si, že nenávidí všechny mudlorozené. A také se ho na to zeptala. Malfoy se lehce usmál a odpověděl jí.
„Po pádu Voldemorta se mnoho změnilo. Všichni jsme se změnili a přehodnotili své priority. Sama to na sobě musíte pozorovat, také jste se změnila, slečno Grangerová. Navíc je dnes den svatého Valentýna."
S tím pustil její ruku a dotkl se její čelisti. Pohledem sklouzl na její rty a zase zpět k jejím očím, dávaje jí tak najevo, co chce udělat. Hermiona se nebránila a gesto po něm zopakovala. Lucius již na nic nečekal a přiblížil své rty k jejím. Lehce se do nich vpil, nejprve jemně přejížděl svými po jejích a pak špičkou jazyka lehce vklouzl mezi její rty. V té chvíli Hermioně v hlavě vybuchl ohňostroj a kolena se jí lehce podlomila. Lucius ji však zachytil a polibek prohloubil. Hodnou chvíli se takto líbali, když Lucius odpojil své rty a zašeptal.
„Chci tě!"
Hermiona se mu podívala do očí a on si tam mohl přečíst, že ona jeho také. Neváhal, vzal ji do náruče a za stálého polibku odnášel do ložnice. Tam ji postavil a zadíval se jí do očí.
„Pokud svolíš, už tě nenechám odejít. Nikdy."
Hermiona místo odpovědi přitiskla své rty na jeho. Později si ani nedokázala vybavit, jak ze sebe dostali oblečení. Vnímala jen dotyk jeho rtů a později celého těla. Tak nádherně vonícího a hebkého. Když ji líbal na krk, na celém těle jí vyskočila husí kůže, pak se přesunul na její prsa a dál mapoval její tělo. Sklouzl na bříško a pak ještě níž. Jazykem jí laskal na tom nejcitlivějším místě. Hermiona byla v extázi a tělem jí projížděli tisíce vlnek vzrušení. Když už byla téměř u vrcholu, Lucius se nad ni vyhoupl a vnikl do ní. Cítila se najednou tak úplná. Začal se v ní jemně pohybovat a při tom jí líbal na rty, na tváře a na krk. Hermiona už to nemohla dál vydržet a tak mu svýma nohama obtočenýma kolem jeho boků naznačila, aby zrychlil. Lucius vyplnil její přání a již za několik okamžiků Hermiona s pohledem do jeho očí dosáhla vrcholu. Lucius ji hned poté následoval. Výraz jeho nádherné tváře, když dosáhl nejvyšší extáze, se jí vryl nesmazatelně do paměti, stejně jako jeho hluboký vzdech. Už teď milovala ten zvuk.
Ještě chvilku v ní setrval, líbajíc jí na rty než se odkulil a lehl si vedle ní. Přitáhl si ji do náruče a přikryl je dekou. Jak tak spolu leželi, přitisknuti jeden k druhému, Hermiona si v hlavě přehrávala, co se vlastně stalo. Nakonec se zeptala.

„Co to znamená?"

A sametový hlas jí odpověděl.

„Znamená to, že už jsi teď navždy jen moje."
15.02.2012 00:44:46
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one