Sevik99

Sevik99

Své fotografie na net zásadně nedávám, tak se budete muset spokojit s tímhle fešákem
Pokud to někdo náhodou neví, tak navzdory nicku i avataru jsem holka, která cca ve dvanásti propadla knížkám o Harry Potterovi a do dneška jí to nepustilo. Jen už je pár let nečku kvůli Harrymu, ale kvůli jednomu nejmenovanému profesorovi lektvarů.

Všechny postavy s výjimkou mých jsou majetkem J. K. Rowlingové. Stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.

Část třetí - Body

 

„Lewisová! V zájmu zachování vašeho zdraví se tohle ani nepokoušejte odevzdávat," doporučil Beth profesor lektvarů při pohledu na nevábnou barvu i konzistenci jejího lektvaru. Neměl nejmenší tušení, jak se jí ze základu pro Doušek živé smrti, který by měl mít fialovou barvu a konzistenci řídkého tekutého mýdla, podařilo vytvořit tmavě modré cosi, konzistence sklenářského kytu. Nevěřícně do toho šťouchl naběračkou. Skoro se bál, že to po něm chňapne.

„Přijdete si to sem zopakovat dnes večer v sedm. A tohle vyhoďte," sykl ještě. Ze zmijozelských lavic se ozval tlumený smích.

„Maleská! Přijde vám něco k smíchu na faktu, že váš lektvar je skoro stejná břečka?" utnul to. „Ano?! Tohle je dnes vaše poslední hodina, tak tu rovnou zůstanete a dáte si repete," zkazil Valerii radost i plány na dnešní večer. Loajalita k vlastní koleji sice byla důležitá, ale na lektvary slečna Maleská skutečně nestačila. Tentokrát vytvořila hnědý blivajz konzistence medu. Valerii okamžitě zmizel úsměv z tváře. Snape sice obvykle neshazoval své zmijozely veřejně, ale to neznamenalo, že by měli nějaké úlevy. Školní tresty nebo stržené body jim oznamoval mezi čtyřma očima či v přítomnosti výhradně zmijozelských spolužáků. Často přísnější, než tresty udělené nezmijozelským studentům. Obdobně to platilo i o studijních neúspěších. Když teď profesor takhle veřejně pohaněl její lektvar, mohlo to znamenat jen jedinou věc. Došla mu s ní trpělivost.

 

*

 

 

Elizabeth nejistě zaklepala na dveře učebny. Nebyly to ani dvě minuty, co do ní na chodbě vrazila téměř plačící Valerie. Její trest musel stát za to.

„Dále," ozvalo se zevnitř tónem, za který by se nemusel stydět ani pořádně rozzuřený lev.

„Dobrý več…." uvázl jí pozdrav v hrdle. Polovina učebny včetně profesora byla ohozena jakýmsi nafialovělým polotekutým blivajzem. Snape ze sebe právě stahoval zacákaný hábit a vypadal, že se dopustí úkladné vraždy. Možná za to mohly i ty úlomky kotlíku zasekané porůznu do stěn, lavic a katedry. Minimálně jeden zasáhl i jeho. Na vrchní straně dlaně měl ošklivě krvácející ránu. Už se nedivila, že Valerie byla na zhroucení.

„Vařila to, co my na hodině?" zeptala se. Profesor přikývl.

„A vzhledem k barvě už do toho přidala asfodel," spíš zkonstatovala, než se zeptala.

„Evidentně," zavrčel.

„V tom případě doufám, že tu ránu máte od čehokoli, jenom ne od kotlíku," sklouzla pohledem k jeho krvácející ruce. Asfodel byl základní přísadou Doušku živé smrti a při požití správného nesmrtelného množství způsoboval zpomalení životních funkcí a strnulost snadno zaměnitelnou se smrtí, ovšem v krevním oběhu mohl být snadno smrtelný i v nepatrném množství.

„Tipoval bych to na kus dna," hodil na lavici vedle Beth kousek cínu. Celkem přesně odhadl její myšlenkové pochody. Díky letu přes půl místnosti zůstalo na střepu jen minimum lektvaru, což znamenalo téměř žádný asfodel. Sice už ztratil cit v prstech, dlani i zápěstí, ale mohl s prsty skoro normálně hýbat, což znamenalo, že smrt udušením nebo na selhání srdce v důsledku strnutí dýchacích svalů mu ani vzdáleně nehrozila.

„Ale asfodel v krvi je smrtelně jedovatý," vyhrkla zděšeně. „Musíte hned na ošetřovnu!"

„Přestaňte jančit. Kdyby se mi do krve dostalo smrtelné množství, byl bych už minimálně sedm minut po smrti a nevybavoval se tu s vámi," zavrčel. Jestli něco nesnášel, tak to byly hysterické ženské.

„Jestli chcete být užitečná, tak ve skladu v třetím šuplíku od shora hned za dveřmi je lékárnička," zaúkoloval ji. Sám se opřel o jednu z nepocákaných lavic. Měl toho dost. Málem se neovládl a Maleskou udeřil. Že se asfodel nesmí přidat do vařícího lektvaru jí řekl sotva dvě minuty předtím, než to ta husa pitomá udělala. Stát se to ve třídě, minimálně polovina studentů by skončila na ošetřovně.

Beth se konečně vrátila s lékárničkou a Snape k ní beze slova natáhl poraněnou ruku.

„Neměl byste s tím přeci jen zajít na ošetřovnu?"

„Pokud vím, obhajovala jste svou přítomnost v kurzu OVCE tím, že jedním z budoucích povolání, o kterých uvažujete, je léčitelství. Tak to berte jako předstudijní praxi."

Beth to vzdala. Tohle mu evidentně nevymluví. Ne bez ztráty stovek bodů za drzost. Otevřela lékárnu, aby zjistila, co tam vůbec má. Bylo tam pár lahviček s lektvary, naštěstí nadepsaných štítky, vatové tampóny a nějaké obvazy. Zběžně si přečetla štítky na flakóncích. Nějaká ta dezinfekce, hojivá mast, univerzální neutralizační roztok a pár dalších. To byla ta jednodušší část celé věci. Ta složitější stála opřená před ní a na podlaze pod sebou vytvářela krvavou loužičku.

No, když nezabil Valerii, tak snad nezabije ani mě, zadoufala, než se začala věnovat jeho ruce.

Celou vrchní stranu dlaně měl zakrvácenou. Přes krev nedokázala rozeznat, jak je rána velká. Rozepnula mu manžetu u saka i košile a oboje ohrnula nahoru. Nemuselo se to zamazat krví víc, než bylo nezbytně nutné. Pak mu tampónky navlhčenými dezinfekčním roztokem omyla krev z okolí rány. Ukázalo se, že není velká, ale byla dost hluboká. Zvedl se jí žaludek, když si uvědomila, že to, co prosvítá krví, jsou jeho záprstní kůstky a ty jakoby provázky budou šlachy a žíly.

„Vážně byste měl jít na ošetřovnu. Je to až na kost. Bude se to muset zašít nebo co místo toho používají kouzelníci," pokusila se ho přemluvit.

Sešít?! Jsem snad nějakej jehelníček?

„Prostě to vyčistěte a nechte zatáhnout," zavrčel. Vyděšeně se na něj podívala.

 Zatáhnout? Co? Jak?

„Formule je Per-suturo," pomohl jí.

„Vypadá to, že vám tam zůstal kousek kotlíku."

„Tak ho vyndejte, v lékárničce by měla být pinzeta."

„To bude ale bolet," ozvala se.

„Díky tomu pitomému asfodelu necítím ruku od zápěstí dolů, takže nebude. Prostě to vyndejte," popohnal ji netrpělivě. Beth se nehádala, nemělo to cenu. Opatrně pinzetou postupně vyndala kousek kovu, asi bývalou část kotlíku a dřevěnou třísku. Pak ránu zalila dezinfekcí.

„Jste si jistý, že chcete být pokusný králík? Nikdy jsem žádná léčitelská kouzla ani nezkoušela," nevzdala se naděje, že se jí přeci jen povede dostat ho na ošetřovnu.

„Per-suturo," zopakoval.

K jejímu překvapení to zvládla hned na poprvé, aniž svého profesora zmrzačila. Rozšklebená krvácející rána se zatáhla do úhledné růžové jizvy. Úlevně si oddechla. Ale jeho ruku nepustila.

„Jak vysoko tu ruku necítíte?" zeptala se a pomalu postupovala prsty od zápěstí k lokti.

„Tohle už cítím," odpověděl zcela klidně, když se dostala nějakých sedm nebo osm centimetrů nad zápěstí.

Pustila jeho ruku. Vyčistila použité věci a uložila je zpět do lékárničky. Profesor si zatím upravil rukáv od košile i saka.

„Z toho hysterického divadla usuzuji, že jste s účinky asfodelu alespoň v základním rozsahu seznámena. Teď zkuste přijít na to, proč to slečně Maleské vybouchlo," vyzval ji.

Výborně. Něco těžšího by tam nebylo? Rozhlédla se po té spoušti, co Valerie napáchala. Sice si z teorie pamatovala něco o zpětném postupu při rozboru lektvarů, ale moc toho nebylo. Předně, zachránit zbytek lektvaru.

„Můžu si půjčit jeden z těch školních kotlíků?" zeptala se Snapea. Přikývl.

„Accio kotlík! Accio zbytky lektvaru!" Dala se do práce. Sice silně pochybovala o tom, že se dobere nějakého výsledku, ale třeba Snape ocení alespoň snahu. Postavila kotlík s lektvarem na lavici, aby dalším přivolávacím kouzlem přidala na hromádku vedle i střepy z kotlíku. Všimla si přitom, že některé střepy jsou zvenku začouzené od ohně, na kterém kotlík stál, což bylo u často používaných kotlíků normální, ale střepy byly začouzené i na vnitřní straně a byla na nich přiškvařená jakási hmota, což by být nemělo. Tenhle lektvar prošel v první fázi výroby varem, pak se nechal zchladit a nakonec do něj přišel asfodel a na mírném ohni se to nechalo důkladně propojit, ale už to nesmělo projít varem. Mám to! Možná.  Pro jistotu si prohlédla i zbytek lektvaru. Měl špatnou barvu a když ho naběračkou zamíchala, plavaly v něm kousky sraženiny fialové barvy. Navíc lektvaru zbylo překvapivě málo.

„Takže?" ozval se Snape, když se mu zdálo, že Lewisová do toho kotlíku kouká, jak kdyby v něm viděla pánský striptýz a nemíní s tím v nejbližší době přestat.

„Nenechala lektvar zchladnout, než přidala asfodel," zkusila to. Přišlo jí to logické.

„Proč by to měl být problém, asfodel jde přeci normálně destilovat?" pokusil se ji svést ze stopy. Překvapilo ho, když odpověděla správně. Teď chtěl zjistit, jestli si jen tipla a ono to náhodou vyšlo, nebo jestli na to skutečně přišla.

„Ano jde, ale musí se zahřívat pomalu, velmi pomalu, maximálně půl stupně za minutu. Pak při sto dvanácti až sto čtrnácti stupních, podle kvality, dosáhne bodu varu a lze ho destilovat pro získání koncentrovanější formy. Pokud se ale zahřeje rychleji, tak ztuhne a vytvoří něco jako sraženinu. A pokud se nalije do něčeho, co je teplejší než padesát dva a půl stupně, zahřeje se tedy velmi rychle a je vysoce nestabilní."

„Tak učebnici jste si přečetla. A teď, proč si myslíte, že se stalo to, co říkáte, že se stalo?"

„Střepy z kotlíku jsou ožehnuté z obou stran, což znamená, že i vevnitř musela být alespoň na okamžik velmi vysoká teplota, čemuž odpovídá i to přiškvařené cosi. V lektvaru plavou sraženiny, ty se dají vysvětlit jen dvěma způsoby. Buď nekvalitní asfodel, v kterém se začaly dělat hrudky vinou špatného uchovávání, o čemž u vás pochybuji, nebo příliš rychlým zahřátím. Myslím, že Valerie nenechala lektvar dostatečně vychladnout, než asfodel přidala. Protože se část asfodele srazila, tak už to bylo o něco chladnější než bod varu, ale pořád dost horké na to, aby se alespoň část asfodelu stala nestabilní. Základem lektvaru je voda a pokud si vzpomínám voda a asfodel se nemají moc rádi. Myslím si, že asfodel zreagoval s vodou, nebo jinou přísadou, za velmi exotermické reakce. To způsobilo ohoření kotlíku zevnitř a následný výbuch a také by to vysvětlovalo, proč toho lektvaru zbylo tak málo. Část se přitom prostě vypařila."

„Tyhle informace jste si vyhledala speciálně pro tenhle trest, nebo se takhle připravujete na každou hodinu?" zeptal se úplně na něco jiného a nechal její vysvětlení bez poznámek. Tyhle informace neměla jen z učebnice, musela číst i doporučenou nepovinnou literaturu, což ho u ní dost překvapilo.

„Většinou. Občas to nestihnu kvůli tréninkům nebo úkolům, ale snažím se mít vedle učebnice načtenou i nepovinnou literaturu. S mými výsledky se mi hodí každá pomoc," pokrčila zmateně rameny.

Trénink! Možná byste měla zvolnit, za poslední tři roky váš tým neprohrál jediný zápas, což znamená, že je Minerva děsně nesnesitelná tím vychloubáním, že má famfrpálový pohár už pět let v kuse ve své učebně.

„V tom případě jsou pro mě vaše spíše tristní výsledky naprostou záhadou. S takovouhle znalostí vlastností asfodelu byste si skoro určitě vystačila i u zkoušek na institutu nebo na univerzitě. Sice nejspíš ne na výborně, ale na velmi dobře určitě. Tak mi vysvětlete, proč teorii ovládáte skvěle, ale lektvar vždy naprosto nehorázným způsobem zbabráte. Svého času jsem si myslel, že to snad děláte naschvál."

„Kdybych to věděla, pane, tak z lektvarů nebalancuju na hranici propadnutí."

„Dobře. Uděluji Nebelvíru padesát bodů, teď po Maleské ukliďte ten svinčík a zmizte."

„Ale pane, co ten lektvar?"

„Vzhledem k tomu, že z odevzdaných vzorků byl použitelný jeden, budete ho ve čtvrtek na hodině vařit znovu.  A Lewisová, jestli ho zkazíte, tak si mě nepřejte," sykl a zmizel za dveřmi skladu.


Pokračování

12.03.2011 11:18:51
luciepol


Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2454"
Nobody can´t escape his destiny.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one